132
úboru. Čím hustší, čím hlouběji splývá k očím, tím pyšnější je na ni pražská Pepice. I pod střechou kriminálu pečuje takováto kráska co nejněžněji o svou oñnu, s níž přichází před soud a které nezanedbá po celé trvání trestu.
»Dnes je nás tady hodně, dnes tu bude brajgl,« pronesl jeden člen společnosti, kterýž seděl u kamen proti vchodu, nakláněje se k soudruhu přes stůl.
Odkud vzali slovíčko »brajgl«, těžko vypátrati, ale zaznívá velmi často z jejich úst. Brajgl má široký význam. »Bude brajglu - totiž veselo, hlučno, pekelně krásně. Ale brang znamená. také divokou taneční zábavu, hádku, rvačku[1]
»To byl vbrajglla vypravuje Pepík z rána kamarádovi. »Camrda dostal facek jako máku!« A kamarád odpovídať
»U chytrého zvířete _ (»ulišky« na Janském náměstí) - byl také brajgl. Tančili jsme do pěti do rána a. pak jsme zarazili na špric k Lojzovim
- ↑ Když jsem uveřejnil tento náčrtek poprve v »Národních Listech«, neuznal jsem za nutné, abych podal vysvětlení slova »brajgl«. Ponecháva] jsem to ostrovüpu čtenářovu, Avšak mnohé dotazy čtenářů po otištění črty poučily mne, že vysvětlení nebylo by bývalo zbytečným. Věc zajímala, o čemž svědčilo několik z obecenstva vyšlých ústních i písemných objasnění zkomoleníny užité, jejíž původ i význam mně byl ovšem již dříve znám. »Brajglor vzniklo v letech sedmdesátých v pražské malířské akademii jako vtip a posměšný výraz pro něco7 podobajícího se manýře proslulého nizozemského malíře Petra Brueghela (nesprávně Breughela) mladšího, zvaného také pekelným Brueghelem. Z akademie vynesen »brajgl« ovšem dále, hlavně do společností v hostincích, a tu asi byl pochycen a níže zavlečen některým členem pražské »Flámy«, kteráž ochotně přijala. a význam jeho dosti správně vytušila, ale také jinak svému vyjadřování přispůsobila. Spirwalel.
