kteréž skoro celý rok nešijí, šičkami rukavic, štepovackami, naplňovačkami krabic z továren na šmolku, fał'covačkami knihařskými a konečně také sklepnicemi bez místa. Tyto dámy velikou většinou byly »u basya jako' doma. Vcházely do místnosti za svými galány, ale seděly nejdříve na místech, v koutech hospůdky a mezi okny, aby přehlédly pohodlně celou prostoru a. aby viděly, kdo vchází a odchází. T0 tvoří jedinou zábavu těchto panen, kterých si průvodcové jejich v hospodě téměř nevšimnou, ač pijí větším dílem na jejich útraty. Rytíři toho zrna promluví na své společnice za večer jen několik slovata jsou: »Náno, pij! Mančo, jez! Tondo, nechceš venrřa Nebo tito rytířové mají projednávati důležité záležitosti mezi sebou: jaký byl poslední manévr, kdo z nich byl na včerejším veteránském pohřbu, kdy bude nejbližší pohřeb vojenský. A týká-li se hovor Hámů jejich zaměstnání - ovšem, pracují-li vůbec! - vyznávají nejspíše s pocitem pýchy a hrdosti, kterak včera v sobotu vynadali svému mistru, který by je rád udřel jako vozejčkářskou kobylu, jak sfackovali soudruha v práci, poněvadž nechtěl půjčit zlatku na neděli, jak schovali perka dílovedoucímu v dílně nebo v továrně, aby nemohl domů. Tyto věci
opakují se dvacetkráte za večer, neboť každý z nich vypravuje s velikým zadostučiněním 0 svém hrdinství - a poslouchá se rád.
Holky se usazovaly, jak jedna za druhou přicházely, ale hned poystávaly opět, aby na. hák nad sebou pověsin klobouk, a nejbližším jejich výkonem bylo, že si olízly čtyry prsty pravice, aby uhladily oñnu na čele. Neboť i tyto dívky milují náruživě oñnu, kteráž je důležitou částí jejich
