Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/147

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

130


ubrusy ani nejedí, ani nepijí, to víme všichni, a paráda pijáka neživí. r

Byla taková pozdní letní neděle, kdy není pranijakou pochoutkou potloukati se do noci oborou ve Hvězdě anebo Krčským lěsíkem. Nikdo by neřekl, jak zejména pražská »Flámaa obojího pohlaví je choulostiva na. chladno, když začíná. Vychrtlé, unavené ty postavy třesou se v prvním zavanutí podzimu jako list, kterýž smeten větrem se stromu uvázl suchou stopkou v potrhané pavučině, jejíž hotovitele dávno spolkl hladový chřtánek ptačí. Je po letních radostech, je po válení v lesích, je po vytloukání zabranských hospod a hospůdek. Zase žije Praha a hlavně její pátá čtvrť, kde se schází výkvět pražského pepictva a obnovuje známosti z poslední zimní sezony.

Byl nedělní večer ke konci srpna, a toho dne prvně zas oživila. se skrovná místnůstka, »u basy: ve' Vyšehradské třídě. V této ctihodné hospodě scházel se roztomilý brak výletnictva, kterěž vracelo se přes Vyšehrad z Kunratic, z Krče, po případě také z »Lišky«. Byly to vesměs známé mladé postavy stařeckých, popelavých tváří, se vpadlýma, zakalenýma očima, s obličeji hladkými aneb s řídkým, jako proškubaným k'nírem pod nosem, nebo s úzkými kotletky u ucha, se řídkými vlasy bez lesku, kteréž na nízkých čelech rozlézají se ve škaredou oñnu, uprostřed rozdělenou. Učes tento těší se veliké oblibě u dvojího druhu lidí, totiž u největších ñámů a u největších šviháků, kteří udupávají dlažbu na Příkopech. Obě tyto vrstvy pražského obyvatelstva mají také jinak mnoho společného.

Pepíci nepřišli k »basu samotní. Skoro všichni byli doplnění důstojnými družkami, oněmi šičkami,