Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/141

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

124


»Nejde to, nejde, kamaráde, musím s dětmi domů. Až podruhé.«

»Podruhé je budete mít zasel« horlil kominík. »Tak mladí se už nesejdeme - tak tu máte, napijte se z méhola

Řeřicha přistrčil svou sklenici před Vonáska, Vonásek se napil »- a ku podivu, teď mu chutnalo nějak lépe, než prvé. Neplacené pivo chutnává obyčejně dobře a nemívá vždycky »lacinou chuťa.

Pak připil po druhé, po třetí, Reřicha mrkl tajně na sklepnlci, která přinesla mu hned pivo jiné a. první sklenice zůstala již před Vonáskem. Když ji dopil, přistrčil mu Řeřicha nepozorovaně druhou, a tuto eskamotáži provedl několikráte. Pan Vonásek pil, pil a už jen blábolil. Děti vedle hlasitě chrupaly. .

Byla tmavá noc, ale vzduch zavánčl již nastávajícím jitrem, když se pan Vonásek žejbroval od Virlů, na každé ruce jedno dítě. Obě chudinky spalyr jako zabity a visely mistru krejčímu přes ramena. jako pytle písku. Svědomitý mistr kominík ho doprovázel a dával pozor, aby Vonásek s dětmi neklopýtl. A nešel jen k domu, nýbrž požádav dole domovníka, aby posečkal, až se vrátí, vystrkal Vonáska nahoru, dávaje mu ponaučení, aby se jen tiše choval a děti hned do postýlky uložil, třeba oblečené. jen aby nevzbudil starou! Ostatně Vonáska vedl pud, co má dělat. Čím více se blížil okamžik, kdy se octne pod střechou, kde vládne jeho žena, tím více střízlivěl a vystupoval po schodech ku podivu rychle a jistě. Byli u dveří. Řeřicha otevřel klíčem, jejž krejčímu z kapsy vyňal,