Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/140

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
123


»já bych se rád zbavil,« mluvil Vonásek před sebe, »ale jen jak! Chci mít svatý pokoj a pak aby děti něco užin .« .

»T0 je pěkné užívání !u brumlal Řeřicha, »Koukejte na ně, je to ospalé jako kočky. Já vím, já. znám vaši starou - alejednou bych udělal kraval - a je po řeči. jen to přetrhnout, jen přetrhnout … !a

»A bože,« povzdechl Vonásek. »To mou starou neznáte. Ta, si nedá nic přetrhnout! Ta pře trhne měla V

»Poslouchejte,« nachýlil se Reřicha k Vonáskovi, njá vám poradím. Zůstaňte vy jednou s těmi svými cikány hodně 'dlouho venku, takhle do dvou hodin do rána! Že vám je podruhé nehodí na. krkla

»O bože, kamaráde, to bych to odnesl! A pak to svědomí, děti takhle umoijitía

»No, jednou,« dodával Reřicha, »to by je nezabilo a měl byste pokojux

»T0 bych teprv neměl pokoj,« odpovídal Vonásek u předtuše věcí, které by nastaly. »Toto, to by dopadlo zleíu

»Ale máte být mužem !« horlil Řeřicha. »Mám tu také ženu -~ vidíte ji tamhleř - i s dětmi, ale jak na. ni mrknu, sebere se a jde domů i s těmi poklady. To by mi tak scházelo něco podobného! A proto se nám všem daří tak špatně v řemesle, že jsme takové baby! To má vplyv na všecko, holenkji, to má vplyvíu 3

»Ze hřešíte, člověče,« zahýbal Vonásek na odbočku, »vám se tak daří špatně! Hned bych svou krejčovinu pověsil, kdybych moh, být takovým kominíkemíu .

»E mlčte a dejte si ještě jednu,« smál se Řeřicha vida, že Vonásek dopijí a. kouká po kastoru.