Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/131

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

114


»Jakub Šaršoun,« opakoval jednotvárně předseda, »pětašedesátiletý, bývalý hodinář, ale teď již dlouhá léta dohazovač. Říkají vám však ještě jinak, Šaršoune, viďte?«

»Koňura, prosím,« pronesl obviněný po nějakém váhání.

Ano, Koňura – můj známý, starý dobrák Koňura! Tužka se mi zadrhla do papíru, polilo mne horko. Jak jest možno, že pan Koňura, ta upřímná, poctivá tvář dopustila se podvodu?

Ale je to skutečně Koňura? Vždyť na místě hlavy, pokryté dlouhými, kadeřavými šedinami, jak jsem ji znal, ční nad kostnatýma ramenoma lebka lysá jako vejce!

Nic naplat, byl to Koňura, byl to jeho měkký, ohebný hlas; nebylo pochybnosti.

»Byl jste také již trestán, viďte?« mluvil předseda dále.

»Měl jsem nějaké opletání, slavný soude,« odpovídal stísněně Koňura.

»Ano,« řekl předseda s důrazem, »měl jste nějaké opletání. A sice jste seděl pro zločin podvodu, spáchaný falšováním směnek, tři léta; pro zločin křivé přísahy seděl jste dva roky; pro jiný zločin podvodu dostal jste pět let a konečně pro velikou krádež jste byl odsouzen na šest let. Krom toho byl jste asi desetkráte trestán pro rozličné přestupky. Je tomu tak?«

»Bude to v pořádku, slavný soude,« vydechl Koňura.

Zdráhal jsem se věřiti svému sluchu. Tento muž, který se podobal vtělené dobrotě, počestnosti a poctivosti, strávil přes šestnáct roků života v ža-