Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/126

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
109


jeho býval vždy obnošený, starší mody, ale čistý, bez prášku a smítky. Míval čisté, neškrobené prádlo, a v náprsence košile tkvěly dva staré zlaté knoflíčky. Kolem krku měl dlouhý řetízek z vlasů, na i němž byly veliké, staré vřetenkové hodinky. Ukazováček pravé ruky byl ozdoben ohromným, zlatým pečetním prstenem starodávné práce. Pan Koňura měl šedivé, kadeřavé vlasy, neobyčejně husté na svůj věk; nosil široký plstěný klobouk šedé barvy a nikdy jsem ho neviděl bez deštníku.

Jak řečeno: od hlavy do paty postava důstojného, starého dobráka, beze lsti a klamu, skromného, zdrželivého, jedna z oněch figur samou dobrotou prosáklých, jak je líčí novelisté a romanopisci. Rád jsem s ním chvílemi pohovořil a těšil jsem se z toho, že jsem se s ním seznámil. Jeho zase patrně těšilo, že mluví se mnou, a dával to častěji nenápadně na jevo. Pozoroval jsem také, že čítá pilně noviny a to nejedny, a kdykoli mluvil o nich a o novinářích, vyjadřoval se velice uznale a pochvaloval si, co dobrého noviny vykonají.

Během doby vypozoroval jsem, že pan Koňura neschází nikdy v porotní síni, běželo-li o nějaký podvod. Tato líčení zajímala ho dle všeho nejvíce, a přesvědčil jsem se, že má neobyčejnou paměť. Na několik let do minulosti znal řadu soudních případů toho druhu, pamatoval jména obžalovaných a odsouzených, ba nosil v hlavě také míry trestů, jakých se jim dostalo. Bylo zřejmo, že to starý, důkladný praktikus s vycvičenou pamětí.

Naše známosť trvala již asi půl, tři čtvrti roku, v kteréžto době zmizel mi as dvakráte, třikráte s obzoru na tři, na čtyry neděle. Jednou byl churav, podruhé navštívil svoje příbuzné kdesi na venkově,