tem pána doprovázel a odulým retem bez ustání klapal, že při této příležitosti otázal se náhle pan Křikava po německu, jako vždy: »No jak, sklad v pořádku, pracuje dobře Ledvinka?«
Tu se Krampula odmlčel, jakoby něco nechtěl říci, a konečně odpověděl:
»I pracoval by dobře, herr von Křikava, ale tak se mi zdá, že nemá přehled, přehled …«
Nejobmezenější palice v závodě vytýkala jinému, že nemá přehled…!
Tuto podlosť si pan Alojs zapamatoval. A zapamatoval si též, že pan Křikava prohodil pak ještě:
»Nu, kdyby vám v něčem nevyhovoval, nejsme s ním kopulírováni …«
Na tváři Krampulově rozložil se výraz spokojenosti, tak šeredný vždy, jeví-li se u lidí podobně podlých, jako byl Krampula. Alojs při pohledu na ředitele plivl vztekle do kouta.
Po skončené inspekci odešel pan Křikava do pisárny v patře nad skladem a Krampula ukládal do zásuvky psacího stolu množství účtů, dopisů a cenníků, s čímž se vytasil vždycky, kdykoli čenichal, že některý z chefů sklad navštíví. Tím naznačoval, jak je prací zanesen.
Za několik dnů po návštěvě Křikavově stalo se, že pan derektor, navrátiv se z nějaké obchodní pochůzky již k večeru, svlékl se a, chtěje pověsiti svrchník do šatnice, ryl rukou mezi nahromaděnými tam kabáty všeho personálu, aby vyhledal prázdnou skobu. Náhle zarazilo mu o prsty něco tvrdého a ruka jeho sjela jako had do nějaké kapsy. Ihned
