Stránka:WENIG, Adolf - Japonské pohádky.djvu/36

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


nemohou ničeho vydělati a odkázáni jsou na dobrá srdce bližních svých. Chudí odcházeli od jeho prahu bez almužny a tak požehnání bohův jiným neprospělo.

Neměl na tom dosti lakotivý truhlář. Vida, kolik práce možno poříditi dvěma páry rukou, žádal v modlitbách, aby bohové počet jeho paží ještě zdvojnásobili, A stalo se. Bohové, chtějíce ho zkoušeti, i této prosbě vyhověli a truhlář pracoval čtyřmi páry rukou. Vydělával velmi mnoho, ale ulakomil se ještě víc a v hrabivosti své žádal si stále víc a více jmění.

Jednoho dne vešel do jeho dílny cizinec, pochválil jeho píli a dovednost, a divil se nesmírně čtyrem párům rukou.

»Pověz«, řekl cizinec truhláři, »nebylo by ještě lépe, kdybys ty, člověk osmiruký, div nevídaný, ukazoval se za peníze lidem? — Hrnuli by se k takové podívané a ty bys dojista víc peněz získal, než tu v dílně v potu tváře těžkou prací můžeš vydělati.«

To se zalíbilo truhláři. Slovo dalo slovo a muži se smluvili, že bude cizinec truhláře lidem za peníze ukazovat. Truhlář, žádostiv peněz, byl tak pošetilý, že dal se zavřít do velké klece, se kterou pak cizinec vyjel do světa.