Stránka:WELLS, Herbert George - Podivuhodny pripad Davidsonovych oci.djvu/196

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

šťastna — položila hlavu na stůl“ — Mwres zasupěl — „a plakala.“

Jeho pohnutí bylo tak velké, že nemohl již říci ničeho.

„Ach!“ pravil Bindon, maje v úctě jeho mužný bol. „Och!“ řekl Bindon zcela neočekávaně, tiskna ruku k pasu.

Mwres vzhlédl bystře ze své propasti běd, ustrašen.

„Co se děje?“ tázal se s patrnou účastí.

„Nesmírně prudká bolest. Odpusťte mi. Vyprávěl jste mi přece o Elišce.“

Mwres, když projevil zdvořilou účast na Bindonově bolesti, pokračoval ve své zprávě. Byla neočekávaně příznivá. Eliška v prvním svém hnutí, když seznala, že ji otec úplně neopustil, vyznala mu upřímně všechny útrapy a ošklivost, kterou cítila.

„Ano,“ pravil Bindon vznešeně. „Nyní jí dosáhnu.“

A nová bolest sevřela ho po druhé.

Pro tyto nižší bolesti byl kněz celkem málo platen; pokládal spíše tělo a jeho choroby za duševní přeludy, jež se podřizují kontemplaci; proto Bindon přivolal si muže ze třídy, kterou nenáviděl, lékaře neobyčejně slavného a nezdvořilého.

„Musíme vás celého ohledati,“ pravil lékař a činil tak s nechutnou přímostí.

„Zplodil jste nějaké děti?“ tázal se tento hrubý materialista mezi jiným.

„Pokud vím, nikoli,“ pravil Bindon, příliš překvapen, aby mohl uhájiti svou důstojnost.

„Ah!“ řekl lékař a proklepával ho dále. Věda lékařská v oněch dobách právě dosahovala počátků přesnosti. „Nejlépe učiníte, odklidíte-li se,“ pravil lékař, „a provedete Euthanasii. Čím dříve, tím lépe.“

Bindon zasupěl. Pokoušel se nerozuměti odborným výkladům a dohadům, v nichž si lékař liboval.

„Avšak!“ pravil. „Chcete říci… vaše věda…“