Stránka:WELLS, Herbert George - Podivuhodny pripad Davidsonovych oci.djvu/191

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

moci, když mu napadlo, kdyby nalezl krásnou, jemnou, dobrou ženu, nepříliš intellektuelního typu, která by mu obětovala svůj život, že by mohl ještě — ač Neřest měla pro něj strašlivé kouzlo — býti zachráněn pro požádný život a mohl by zanechati bujarou rodinu sobě podobných na útěchu dnů svého stáří. Ale jako mnozí zkušení světáci, i on pochyboval, že jsou vůbec hodné ženy. O těch, o nichž slýchal, na venek se vyjadřoval skepticky a ve svém nitru se jich bál.

Když ctižádostivý Mwres ho seznámil s Eliškou, zdálo se mu, že jeho štěstí je úplné. Zamiloval se do ní rázem. Ovšem, on se zamiloval každé chvíle od svých šestnácti let, v souhlasu s nekonečně rozmanitými recepty, které lze nalézti v nakupené literatuře mnoha staletí. Toto však bylo něco jiného. Byla to pravá láska. Zdálo se mu, že uvádí v činnost všechnu dobrotivost, číhající v jeho povaze. Cítil, že pro ni mohl by se vzdáti způsobu života, který již způsobil nejvážnější poruchy jeho jater a nervové soustavy. Nebyl by nikdy vůči ní sentimentálním nebo pošetilým, nýbrž vždy poněkud cynickým a trpkým, jak se sluší jeho minulosti. Byl přesvědčen, že ona bude míti představu o jeho skutečné velikosti a dobrotě. A po vhodné přípravě chtěl jí vyznati to, co pokládal za svůj hřích — aby ukázal, jak je vtěleným Goethem, Benvenutem Cellinim a Shelleyem v jediné osobě — všeptati jí to do zděšeného, velmi krásného a zajisté soucitného ouška. A přípravou těmto věcem dvořil se jí nesmírně jemně a uctivě. A odměřenost, s kterou Eliška s ním jednala, zdála se mu toliko nevšední mírností, vyrušovanou a podněcovanou podobně nevšedním nedostatkem myšlenek.

Bindon nevěděl ničeho o jejích potulných náklonnostech, ani o Mwresově pokusu, užíti hypnotismu k nápravě jejího pobloudilého srdce. Domýšlel se, že si Elišku úplně získal a daroval jí postupně několik