„Snad ne,“ pravil snědý muž a odmlčel se uraženě.
Když opětně promluvil, byl jeho hlas méně přátelský a připíchl Dentona tímto vyzváním.
„Tak hleďte,“ řekl, „chcete si dát ode mne ukázat, jak se máte prát?“
„Je to nesmírně laskavé od vás,“ odpověděl Denton; „avšak —“
Nastala přestávka. Snědý muž vstal a sklonil se nad Dentona.
„Příliš velký pán,“ pravil — „což? To jsem pochodil… U kozla! vy jste zatracenej hlupák!“
Odvrátil se, a Denton okamžitě si uvědomil pravdivost jeho výroku.
Snědý muž sestoupil důstojně na příční cestu a Denton, po okamžitém popudu, aby to následoval, zůstal na chodníku.
Věci, které se přihodily, plnily na chvíli jeho mysl: Za jediný den byla jeho soustava resignace beznadějně roztříštěna. Hrubá síla, poslední, základní, vysunula hlavu všemi jeho výklady, poznámkami, útěchami a šklebila se záhadně. Ač byl hladov a unaven, nešel rovně do hotelu Pracovní společnosti, kde se scházel s Eliškou. Shledal, že začíná mysleti, a že je mu nesmírně třeba, aby uvažoval; proto zahalil se do nestvůrného oblaku úvah a obejel dvakrát obvod města na pohyblivém chodníku. Představte si ho, jak slzí cestou po jiskřivém, lomozném městě, ujížděje rychlostí padesáti mil za hodinu, po městě na planetě, která se otáčí svou nevyznačenou cestou prostorem rychlostí mnoha tisíc mil za hodinu, pln hrůzy a úsilí, aby pochopil, proč jeho srdce a vůle má trpěti a zůstati na živu.
Když konečně přišel k Elišce, byla ona bledá a v úzkostech. Byl by zpozoroval, že se Eliška pro něco trápí, kdyby sám nebyl tak trpěl. Obával se, že si bude přáti zvědět všechny podrobnosti o tom, jak byl zneuctěn,
