Stránka:WELLS, Herbert George - Podivuhodny pripad Davidsonovych oci.djvu/171

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Albinův úšklebek zmizel. Zarazil se. Hleděl s jednoho na druhého. Dentonovi se zdálo, že osmahlý muž činí si výhradné právo na jeho zničení. Bělák byl by lepší.

„Ty mu dej pokoj,“ pravil osmahlý. „Rozumíš? Svůj díl už dostal.“

Ozval se řinčivý hlas zvonu, který uvolnil situaci. Albin váhal.

„Štěstí pro tebe,“ řekl, přidav sprostou metaforu a obrátil se s ostatními k místnosti, kde stál lis. „Čekej na dokončení po druhé šichtě, kamaráde,“ pravil bělák přes rameno dodatečně. Snědý muž čekal, až ho albin předešel.

Denton seznal, že výkon pomsty je odložen. Mužové kráčeli otevřeným dveřím. Denton uvědomil si své povinnosti a spěchal, aby se připojil k posledním. U vchodu do klenuté chodby, kde byly lisy, stál pracovní strážník v žluté uniformě, dělaje značky na listině. Nevšiml si, že snědý muž krvácí.

„Pospěšte si, vy tam!“ volal na Dentona.

„Halló!“ pravil, když spatřil Dentonovu zřízenou tvář. „Kdo pak vás udeřil?“

„To je má starost,“ odpověděl Denton.

„Ne však, kazí-li to vaši práci,“ řekl muž ve žlutých šatech. „Pamatujte si to.“

Denton neodpověděl. Byl sprostým dělníkem. Nosil modré plátno. Zákony o útoku a boji, věděl, neplatí pro něj. Šel ke svému lisu. Cítil, jak kůže pod obočím, na bradě a lebce mu nabíhá čestnými modřinami, cítil, jak mu škube bolest ve všech vzrůstajících pohmožděninách. Jeho nervový systém zemdlel k lethargii; při každém pohybu, jímž obsluhoval svůj stroj, cítil, že zvedá cosi těžkého. A pokud se týká jeho cti — také se dmula a pálila. Jak to vydrží? Co se vlastně opravdu stalo v posledních desíti minutách? Co se stane nyní? Věděl, že má nesmírně