Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/72

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Mnohé klassiky by nečetl nikdo, kdyby nemusil.

Zvyk je to, co nás poutá k životu.

Kdo si odvykl učiti se, ten přestal žíti.

Chceš-li spatřiti vážnou tvář života, ožeň se.

Největší básník je, kdo neřekne nic než slova, jichž nemůžeme zapomenout.

Co zapomeneme, toho jsme nezkusili.

Když se někdo zblázní, mluví o něm všichni; kdyby někdo nabyl rozumu, neví o tom nikdo.

Hrubý hospodský má ještě hrubšího sklepníka.

Tituly nejsou pro toho, kdo je dostane, ale pro ty, kteří s ním obcují.

Opakuj sebe větší nesmysl padesátkrát a najdeš dosti věřících.

Když už nevíš nic, řekni a tak dál.

Je tolik švindlu, že by člověk s poctivostí dobře pochodil.

Advokát je spisovatel, který své spisy nevydává tiskem.

Je k neuvěření, jak málem člověk vystačí, když musí; a je kupodivu, kolik člověk potřebuje, když může.

Vypůjč si od někoho peníze a potkáš ho pětkrát zu den.

I největšímu filosofu jsou milejší lidé, kteří mu nesou peníze, než ti, kteří je od něho chtějí.