Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/132

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Nač lidé nejvíce nadávají, po tom mnohdy nejvíce baží.

Geometrii se uč tak dlouho, až umíš geometricky myslit.

Kolik si dáváme práce, abychom si opatřili trochu oddechu!

Jednou ve svém životě myslíme, že umíme všecko: když se počínáme učit abecedě.

Poslední čest, kterou vzdáváme mrtvým, bývá někdy první.

Chceme-li potkati náhodu, vyhne se nám.

Nesmrtelnost je nejdrzejší útěcha.

Bylo by snadno skrýti svou povahu, kdyby ji naše činy neprozradily.

Abychom ospravedlnili darebáctví, dovoláváme se nezřídka šlechetných pohnutek.

Nikdo jiný než blázen nemá odvahy ukázati se takovým, jakým je.

Dolů ti pomůže ledakdo, ale nahoru!

Bylo by snáze učiniti všecky lidi bohatými než spokojenými.

Bohatí jsou vždy spokojeni s osudem chudých.

Nelítostný člověk vidí v každém neštěstí osobní vinu.

Málo kdo umí užívati přítomného štěstí.

Jistota smrti je někdy jedinou útěchou tohoto života.

Svými chybami pohánějí velcí duchové malé.