Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/102

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Ničím nemalují lidé svou povahu lépe než tím, co shledávají směšným.

V pravdě velcí lidé působí jako krásná malba: jen na jistou distanci.

Žádný advokát nevypsal posud cenu na spis o psychologii národního hnutí.

Móda je ženského rodu.

Dobu poznáš podle malých lidí.

Sloh přichází teprve s myšlenkami.

Mnohé pochováváme s velikou slávou proto, že jsme rádi, že jsou mrtví.

Nikdo se neumí vmyslit do jiného. Tudy tolik nespravedlivých posudků.

Vlastní umění počíná tam, kde si věda neví rady.

Pověz mi s kým obcuješ a já ti povím, kdy přijdeš domů.

Dětství prý je nejštastnější doba životu, škoda, že musíme teprve sestárnouti, abychom to věděli.

Město s millionem lidí myslí jinak než deset měst se stotisíci obyvateli.

Teprve historie dělá vlast.

Otec chudých bývá bohatý.

Máme málo proroků a těm nevěříme.

Ukažte mi toho, kdo tak mluví a jedná jak myslí.