Infinitiv sloves vychází na: ön, na př. binön = býti (srovnej ich bin já jsem). Přidáme-li ku kmenu bin ony koncovky, vznikne přítomný čas slovesa býti:
| 1. binob jsem | 1. binobs jsme |
| 2. binol jsi | 2. binols jste |
| 3. binom on jest | 3. binoms oni jsou |
| binof ona jest | binofs ony jsou |
| binos ono jest | |
| to jest = atos binos | |
Německá neosobní náměstka man jmenuje se on (= franc.): binon = man ist, člověk jest.
Za naše zdvořilé Vy říká se ons.
Míti labön, kmen lab. Skloňujme: labob mám, labol máš, labom on má, labobs máme, labols máte, laboms mají.
Několik sloves ku cvičení:
vob práce, vobön pracovati, vobob pracuji, log oko, logön (srovnej lugen) viděti, logob vidím, vilön (wollen) chtíti, vilob chci, kanit zpěv, kanitön zpívati, kanitob zpívám, pük řeč, pükön mluviti, pükob mluvím, gepük odpověď, gepükön odpověděti, gepükob odpovídám; volapükob?
Koncovky skloňovací jdou abecedním pořádkem: a — e — i, na příklad:
| buk kniha | buks knihy |
| buka knihy | bukas knih |
| buke knize | bukes knihám |
| buki knihu | bukis knihy |
Podobně skloňují se náměstky:
| ob já | obs my |
| oba mne | obas nás |
| obe mně | obes nám |
| obi mne, mě | obis nás |
