Přeskočit na obsah

Stránka:Volapük ve 3 lekcích.pdf/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Třetí lekce.

V této lekci zahrneme napřed ty formy volapüku, které se nám zdají více méně zbytečnými. Již z toho co posud bylo řečeno, je patrno, že volapük jest sestrojen tak, aby se do něho z němčiny co nejsnáze překládalo. K vůli němčině vymyslil Schleyer trojí minulý čas, ač by snad jeden také stačil. Neboť volapük má býti především prostředkem dorozumění v obecném životě: pro obchodníky, cestovatele a drobnější korrespondenci. Na jazyk vlastně literární a akademický sotva se kdy povznese.

Němčina má, jak známo, trojí minulý čas:

  1. imperfektum čili polominulý: ich sah viděl jsem,
  2. perfektum či minulý: ich habe gesehen viděl jsem,
  3. plusquamperfektum či dávno minulý: ich hatte gesehen byl jsem viděl anebo také viděl jsem.

Volapük tvoří imperfektum předrážkou ä-: älogob ich sah.

Perfektum má, jak víme, předponu e-: elogob ich habe gesehen.

Plusquamperfektum vzniká předponou i-: ilogob ich hatte gesehen.

Nám a i mnohým ne-li všem Němcům bude těžko rozeznávati sluchem hlásky ä a e. Wilhelm Victor (die Aussprache atd. 1885) píše: »Kde ä anebo e znamenají krátkou hlásku, znějí obě stejně jako e (krátké otevřené e).« Z této příčiny je toto rozlišování leda pro oko.