154
Škola farní dostávala napořád za učitele jen bakaláře pražského vysokého učení, jak svědčí r. 1605 rektor university Bacháček, když Třebíči za správce školního potvrdil Pavla Romera Nepomuckého; týž chválí příštího roku purkmistra a radu, že přes všeliké těžkosti a škody, které vojskem utrpěli, s nemalým nákladem novou školu zbudovali a ztvrzuje jim za správce školního, bakaláře Mik. Heliada Netolického. Před tím spravoval školu od r. 1600 Mikuláš Amphorin Rožmberský, jenž později převzal městské písařslvi.
R. 1609 připomíná se rektorem třebické školy Kašpar Racophaeus, skladatel latinských básní, r. 1613 byl rektorem Václav Olyrius Scutrius, jenž básní oslavil svatbu žateckého rektora M. Samuela Labuše Gattena. Po něm nastoupil Eliáš Bilský, jenž na škole působil od r. 1606 a v purkrechtu ještě se uvádí r. 1630. Mnozí mladíci, kteří z těchto škol vyšli, odebírali se na vyšší studia do Prahy a za hranice.
R. 1544 studoval ve Vitemberce Joannes Laurent (Bobek), r. 1588 Venceslaus Crucius (Kříž) a r. 1599 Venceslaus Spalecius (Špalek) všichni 3 z Třebíče. R. 1607 disputoval v Herborně o „hlavních částech těla“ Nikolaus Acontius z Třebíče; téhož času žil v Táboře radní Jan, syn Pavlův z Třebíče, jehož učenost básní velebil Tobiáš Lucinus z Pardubic. R. 1618 dosáhl Samuel Hofmanu z Třebíče na vysokých školách Pražských „primam philosophiae lauream“ a r. 1619 Jiří Hotmann z Třebíče při své promoci mluvil o thematu: „Zdali vystěhovalci bývaií příčinou nových válek?“
Po bitvě Bělohorské a zejména po 30leté válce v zemi naší úplně spustošené a schudlé školství valně pokleslo. V Třebíči zůstala toliko škola městská a ta na stupni nízkém. Dle zprávy z r. 1671 učili se tam hoši počtům, psaní a hudbě, též české a německé řeči a katechismu v obou jazycích.
Z učitelů jmenují se: Karel Bilský (1628—1642), Jiří Linar (1642—1663), mistr Pavel Přibyslavský (1663—1696), Jan Romulus (1696—1700); k r. 1715 připomíná se kantor Krist. Netolička s 1 pomocníkem, r. 1738 Fabián Milický s 2 pomocníky, od r. 1763—1779 kantor Jos. Šrámek a od 1779—1793 Petr Svoboda. Pak následovali: Václav Branč 1793—1819, Pavel Strniště 1819—1848, Jindřich Strniště 1845—1857 a Jan Jelínek od r. 1857—1896.