Stránka:Vlastivěda moravská - Třebický okres - 1906.djvu/110

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
95


kazu císařova měla poddané lidi paní Žerotínové chránili „před všelikým protivenstvím a těžkostmi“.[1]

Za málo dní po příchodu salvaguardie žaloval již M. Petroselin,[2] „že ti soldáti do vsí a dvorů vyskakují a dobytky berou“, jakož i že od vojáků „službám božím také pod jednou překážky se dějí“, a tím byl učiněn začátek neslýchaných útrap, jež město prožiti mělo. Od jara 1621 do konce září 1622 vkládáno sem neustále vojsko, které od sousedů stravováno, od obce pak furáží opatřováno býti muselo,[3] r. 1623 přišla všeobecná neúroda, takže se platilo za korec žita 26 kop, za pšenici 20, hrachu tolikéž 20 kop, a současně nastalo strašné znehodnocení mince, čímž měšfanstvo utrpělo nesmírné ztráty.

Téhož roku vpadl kníže sedmihradský Betlén Gábor na Moravu, sevřel částí svého lidu vojsko císařské v ležení u Hodonína, s jinou pak části postupoval dovnitř země. Také Třebíčany vyzýval z Ivančic, jen po přátelsku jako souvěrce, aby se mu poddali a strašil je, kdyby neuposlechli, Tatary a Turky ve svém vojsku. Ti ovšem nedostali se do Třebíče, za to ale začátkem prosince 1623 přitrhly sem dva pluky biskupa slezského, „armádě J. M. C. u Hodonína na succurs“, k němuž se zde po celý měsíc na útraty města posilňovaly a za nimi přicházely jako povodeň nové oddíly vojenské, takže dle slov Sucheniových „bylo jest tu soužení k víře nepodobné, když vojáci stále v zemi leželi a lid trápili, nuzili a bědovali“.

Dle výpočtů téhož městského kronikáře utraceno s vydržováním vojáků napřed r. 1621 a 1622 přes 90.000 zl. rénských, ve strašném roce 1623 pak 322.28S zl. — tedy sumy zrovna omračující svou výškou, zejména se zřetelem na tehdejší hodnotu peněz.

Proto vymačkáván hroznými kontribucemi od sousedstva kde jaký groš, a obec i cechy zabředly do velikých dluhů.

V těžké nouzi a potřebě utíkali se primátor a rada, také starší cechů v k paní Žerotínové; obec vypůjčila sobě od ní 20.000 zlatých, cechové obnosy menší a vyprošovali si pomoci té „s pláčem a úzkostí“. Později ale za to zůstaly nevděčnými a když měli dluhy spláceti, činili to neradi a dokonce i s výčitkami, „že peníze
  1. Originál listiny v měst. archivu.
  2. Dopis k pani Kateřině v zemském archivu.
  3. Byloť v Třebíči ubytováno 5 komp. rejtarů pověstného generála Baltazara de Maradas.