vida já, že kdo těm syllaboměrcům pochleboval, všecko umění na zvelebování jeho vynakládali, kdo se jim v hod neučinil, všelijakými naň odevšad úštipkami házeli;[1] tak že se toho umění jen aneb pochlebování aneb k štípání užívalo. Znamenav tedy já, jak to vášniví lidé, pospíšil sem od nich chutně.
5. Mezi dialektiky. Jdouce tedy vkročíme do jiného stavení, kdež dělali a prodávali perspicilla.[2] I ptám se, co to jest? a odpovědí mi, že jsou notiones secundae,[3] kdo je má, že všecko uhlédá ne jen povrchu, ale do vnitř věci; zvláště pak do mozku jeden druhému nahlédati a v rozumu jemu se přebírati že můž. I přicházeli mnozí a kupovali ty brylle, a mistři je učili, jak nastrkovati, a kde potřebí, nakrucovati mají. Mistři pak, kteříž je dělali, obzvláštní na to byli, dílny své po koutech majíce; ale nedělali jednostejných. Někdo dělal hrubé, jiný malé, někdo okrouhlé, jiný hranaté, a každý své chválil a kupce vábil, a hádali se neukojitedlně i házeli na sebe.[4] Některý od každého koupil a všecky sobě k nosu zpřipínal, někdo jen jedny vybral a přilepil. Tu pak někteří pravili, že předce nemohou viděti tak hluboko; jiní pravili, že vidí, a ukazovali sobě až za mozk ještě a za všecky rozumy. Ale z těch nejedny sem viděl, že když postupovati začali, hned přes kamení a špalky a do dolů (o nichž sem prv pověděl, že jich všudy plno bylo) padali. I ptal sem se: Jak pak to, poněvadž se skrze ty brylle všecko vidí, že těm ústrkům nevyhýbají? Odpovědíno mi, že ne brylle, než ti, kdo jich užívati neumějí, vinni jsou. Mistři pak pravili, že není dosti brylle dialektiky míti, než že se zrak jasným collyrium[5] z fysiky a matematiky vyčistiti musí. Protož aby do jiných auditorií šli a zrak sobě propravili. Šli tedy, jeden sem, druhý tam. — A já svým vůdcům: Poďmež i my, řekl. Ale toho sem neobdržel dříve, než až sem také ponoukáním Všezvěda několikery ty brylle sobě zjednal a zpřipínal; a zdáloť mi se, pravda jest, že cosi víc vidím, a některá věc několikerým způsobem vi-
- ↑ O latinském básnictíví své doby může to říci, poněvadž většinou obsahovalo básně oslavné (k narození, sňatkům, úmrtí, na knihy nově vydané a pod.) neb opět výsměchy.
- ↑ t. oční skla, jimiž lze proniknouti v podstatu věcí.
- ↑ t. pojmy hlubší, základní, jimiž se vniká v základy všech věcí, poněvadž lze vše shrnouti v několik málo vět logických.
- ↑ míní se veřejné disputace, při nichž se logickými závěry vše dokazovalo.
- ↑ hojivou mastí z exaktních věd se měl zrak čistiti, nebo ty vědy poskytovaly k dialektice nejjasnější a nejpřesnější příklady.
