„Pro mezky,“ namítl major, „ale nikoliv pro lidi.“
„Ah! jednejte, jak chcete,“ odvětil catapaz, „seč jsem byl, to jsem učinil. Moji mezkové a já jsme připraveni obrátiti se, a libo-li vám, vyhledati vám jiný přechod přes Kordillery.“
„Ale tím se opozdíme?“
„Ovšem, aspoň o tři dni.“
Glenarvan vyslechl mlčky slova catapazova. Bylo jasno, že jedná dle podmínek s ním smluvených. Jeho mezkové nemohli již dále. Když však byl učiněn návrh k návratu touže cestou, Glenarvan obrátil se k svým soudruhům a pravil k nim:
„Chcete přes to přese vše zde projíti?“
„Chceme jíti za vámi,“ odvětil Tom Austin.
„Ano, i před vámi,“ doložil Paganel, „Oč tu vlastně běží? Abychom překročili řetěz horský, jehož opačný svah poskytuje sestup neskonale pohodlnější. Tam najdeme argentinské bagucany, kteří nás povedou přes pampy, a rychlé koně, zvyklé cválati po planinách. Tedy bez váhání ku předu!“
„Ku předu!“ volali soudruhové Glenarvanovi,
„Nepůjdete s námi?“ tázal se lord catapaza.
„Jsem průvodčím mezků,“ odvětil mezkař.
„Jak vám libo.“
„Nebudeme ho potřebovat,“ pravil Paganel; „na druhé straně této stěny horské najdeme zase stezky průsmyku Antuckého, a já si troufám s hor vás svésti tak přímo, jako nejlepší průvodčí v Kordillerách.“
Glenarvan zaplatil tedy catapazovi a propustil jej i jeho péony a mezky. Zbraně, nástroje a něco potravin rozdělilo si našich sedm cestujících mezi sebe. Společnou poradou bylo rozhodnuto, že se má bez odkladu stoupati dále, a kdyby toho bylo třeba, i v noci. Na levém svahu vinula se stezka téměř kolmo nahoru; tady by mezci naprosto nebyli mohli jíti. Obtíže byly veliké, ale po dvou hodinách bloudění a jiných obtíží Glenarvan a jeho společníci dostali se šťastně na soutěsku Antucskou.
Byli tedy ve vlastním pásmě And, odkud není daleko k nejvyššímu hřbetu Kordiller; ale po ražené cestě neb vyznačeném průsmyku nebylo ani památky. Celá tato končina byla posledním zemětřesením přeházena, a bylo tedy třeba vyšplhati se až na hřbet horstva toho. Paganel byl nemálo poděšen poznav, že cesta není volna, a chystal se na velké útrapy, jichž výprava zakusí, než dospěje vrcholu And, neboť prostřední jich výška páčí se na jedenácte až dvanácte tisíc šest set stop. Na štěstí počasí bylo klidné, obloha
