vyšetřování u obyvatelů pobřežních nemělo úspěchu. Z toho se musilo souditi, že Britannie nezanechala ani nejmenší stopy po svém stroskotání.
Glenarvan oznámil tedy svým společníkům, že všecka jeho práce byla marna. Mary Grantova a bratr její nemohli utajiti bolest svou nad tím. Právě bylo šest dní po zakotvení Dunkana před Talcahuanem. Cestující byli shromážděni na dunettě. Lady Helena, nikoliv slovy — co by také byla mohla říci — ale něžností chlácholila obě zarmoucené děti kapitánovy. Jacques Paganel vzal do ruky listinu, která dala podnět k cestě, a prohlížel ji znova bedlivě, jak by chtěl z ní vypátrati nová tajemství. Když asi hodinu tak ji zkoumal, Glenarvan jej oslovil takto:
„Paganele! Odvolávám se k důvtipu vašemu. Jest snad náš výklad těchto listin mylný? Není snad smysl oněch slov logický?“
Paganel neodpověděl. Přemýšlel.
„Mýlíme se snad v příčině předpokládaného dějiště katastrofy?“ pokračoval Glenarvan. „„Nevnucuje se jméno Patagonie samo lidem trochu bystrozrakým?“
Paganel mlčel ještě pořád.
„Konečně,“ pravil Glenarvan, „nedává nám slovo Indien dostatečný důkaz?“
„Zajisté“ odvětil Mac Nabbs.
„A pak není-li patrno, že trosečníci když to psali, obávali se, aby jich Indiáni nezajali?“
„Počkejte, milý lorde,“ odvětil konečně Paganel, „jsou-li vaše ostatní závěrky správné, poslední nezdá se mi býti zcela přesným.“
„Co tím chcete říci?“ tázala se lady Helena, co zraky všech byly upřeny na učeného zeměpisce.
„Myslím,“ odvětil Paganel klada důraz ve svá slova, „že kapitán Grant jest nyní zajatcem Indiánů, a dokládám, že listina tato nepřipouští žádné pochybnosti o tom.“
„Objasněte nám to, pane,“ žádala miss Grantova.
„Není nic snazšího než to, milá Mary; místo abychom četli v listině budou zajatými, čteme jsou zajatými, a vše se objasní.“
„Ale to není možná!“ odvětil Glenarvan.
„Není možná? A proč, šlechetný příteli?“ tázal se Paganel usmívaje se.
„Protože láhev nemohla býti vržena do moře, leč ve chvíli, kdy se boky lodi rozbíjely o skálu. Odtud sleduje také, že stupňů délky a šířky lze užiti toliko na místo stroskotání.“
