„A dovíte se o tom přece,“ namítal Paganel, „vy lhostejný majore! Magellan nazval Patagonci domorodce těchto krajin, obyvatelé Ohňové země jim říkají Tiremenen, Chilští zase zovou je Caucalhuy, osadníci z Carmen Tehuelchy, Arancanci Huilichy, Bougainville jim dává jméno Chaouhové, Falkner nazývá je Tehuelhety! Oni sami tvrdí, že jich jméno všeobecné jest Inakenové! Tážu se vás, jak se máme v tom vyznati, a může-li býti národa s tolika jmény!“
„Ale již to je důkaz!“ namítla lady Ilelena.
„Nuže, dobrá,“ podotknul Glenarvan; „ale náš přítel Paganel snad uzná, že je-li pochybnost o jich jméně, nemůže býti pochybnosti o velikosti jich postav.“
„Velikosti takové nikdy neuznám,“ odvětil Paganel,
„Jsou skutečně velcí,“ pravil Glenervan.
„Nemohu to říci.“
„Jsou tedy malí?“ tázala se lady Helena.
„Nikdo to nemůže potvrditi.“
„Jsou tedy prostřední?“ pravil Mac Nabbs, aby všecky smířil.
„Rovněž tak to nevím.“
„To jest trochu přes příliš“ zvolal Glenarvan; „cestovatelé, kteří je viděli…“
„Cestovatelé, kteří je viděli“ odpověděl učený zeměpisec, „nemluví stejně. Magellan praví, že jeho hlava dosahovala sotva k jich pasu.“
„Tu to máte!“
„Ano, ale Drake tvrdí, že Angličané jsou větší než největší Patagonec!“
„Ó, to praví Angličan, to jest možná“ namítl pohrdavě major; „ale co by řekli Skotové?“
„Cavendish ujišťuje, že jsou velcí a ramenatí,“ pravil Paganel. „Hawkins z nich dělá obry. Lemaire a Shouthen tvrdí, že měří jedenáct stop.“
„Nuže, to jsou hodnověrní lidé,“ podotknul Glenarvan.
„Ano, zrovna tak jako Wood, Narbonough a Falkner, kteří jich výšku považují za prostřední. Ovšem pravda jest, že Byron, la Giraudis, Bougainville, Wallis a Carteret ujišťují, že Patagonci mají výšku asi šest stop a šest palců, kdežto pan d'Orbigny, učenec, který zná tyto končiny nejlépe, o nich praví, že mají výšku průměrnou pěti stop a čtyř palců.“
„Jaká jest tedy pravda mezí tolika tvrzeními si odporujícími?“ pravila lady Helena.
