Stránka:VERNE, Jules - Děti kapitána Granta (Beneš).pdf/45

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„bez okolků. Měl jste již před mým příchodem na palubu v úmyslu zastaviti na Madeiře?“

„Neměl,“ pravil Glenarvan.

„Dovolte mi tedy, abych nesl důsledky své neblahé roztržitosti, Madeira jest ostrov příliš známý. Neposkytuje nic zajímavého pro zeměpisce. Řeklo a napsalo se již vše o tomto souostroví, které jest ostatně se svým vinařstvím v koncích. Pomyslete si, že na Madeiře není již takořka vinic! Vinobraní, které r. 1831 vyneslo na dvacet dva tisíce pip,[1] kleslo r. 1845 na dva tisíce šest set šedesát devět. Dnes nedosahuje ani pěti set pip! To jest zarmucující zjev. Nebylo by vám snad vhod zastaviti až na Kanárských ostrovech?…“

„Zastavíme tedy na Kanárských ostrovech,“ odvětil Glenarvan. „To nás neodchýlí od směru naší cesty.“

„Zajisté, milý lorde. Na Kanárských ostrovech jsou tři skupiny dosud neprozkoumané, nemluvě o Piku Teneriffském, který jsem si odjakživa přál viděti. Teď mám k tomu výbornou příležitost. Co budu čekati na loď, která mne zaveze zpět do Evropy, vylezu na tu slavnou a sráznou horu.“

„Jak vám libo, milý Paganele,“ odvětil lord Glenarvan, který se nemohl ubrániti úsměvu.

A měl příčinu k němu.

Kanárské ostrovy nejsou příliš vzdáleny od Madeirských. Sotva dvě stě padesát mil[2] odděluje tyto dvě skupiny ostrovů, což jest nepatrná vzdálenost pro tak dobrou loď, jako jest Dunkan.

Dne 31. srpna ve dvě hodiny odpůldne John Mangles a Paganel procházeli se na dunettě. Francouz zahrnoval svého společníka otázkami o Čilsku; pojednou kapitán ho přerušil ukazuje směrem jižním na bod na obzoru.

„Pane Paganele!“ pravil.

„Přejete si, milý kapitáne?“ odvětil učenec.

„Račte obrátiti zraky své v tuto stranu, Nevidíte nic?“

„Nic.“

„Nedíváte se tam, kam třeba. Není to na obzoru, ale výše, mezi oblaky.“

„Mezi oblaky? Hledám marně…“

„Pohleďte, nyní, přímo směrem předního stěžně.“

„Nevidím pořád ještě nic.“

  1. Pipa ma padesát hektolitrů.
  2. Kolem 45 našich mil.