ústředního výboru! A pan d’Avezac! a pan Cortambert! Vivien de Saint-Martin! Jak se budu moci objeviti v sezení Společnosti!“
„Poslyšte, pane Paganele,“ odvětil Glenarvan, „není příčiny, abyste si zoufal. Vše se může napraviti až na zcela nepatrné opoždění. Řeka Jaru-Džangbo-Ču vám v horách Tibetských neuteče. Zastavíme brzo v Madeiře, a tam najdete již loď, která vás dopraví zpět do Evropy.“
„Děkuji vám, mylorde, nezbývá mi nic jiného. Ale věru taková neobyčejná příhoda mohla se jen mně státi. A co bude s mou kabinou, kterou jsem zaplatil na Scotii?“
„Ah, co se tkne Scotie, vzdejte se prozatím myšlenek na ni.“
„Ale Dunkan jest lodí zábavnou,““ pravil Paganel, prohlédnuv si znova loď.
„Ano, pane odvětil John Mangles, „a náleží Jeho Milosti lordu Glenarvanovi…“
„Který vás žádá, abyste přijal jeho pohostinství,“ doložil Glenarvan.
„Tisíceré díky, mylorde,“ odvětil Paganel; „vaše laskavost mne hluboce dojímá; ale dovolte mi ještě prostou poznámku: Indie jest krásná země; poskytuje cestovatelům podivuhodná překvapení; dámy nepochybně jí neznají… Tedy, muž u kormidla potřebuje jen zatočiti kolem a Dunkan popluje právě tak lehce ke Kalkuttě jako ke Concepcionu, podnikáte-li cestu jen pro zábavu…“
Zavrtění hlavou, jakým byl přijat návrh Paganelův, nedopouštělo, aby pokračoval ve svém dalším výkladu. Umlkl na chvíli.
„Pane Paganele,“ ujala se slova lady Helena, „kdyby tu šlo pouze o cestu pro zábavu, odpověděla bych vám: Plujmež všichni společně do Indie, a lord Glenarvan zajisté by neměl ničeho proti tomu. Ale Dunkan má za účel, aby trosečníky, opuštěné na pobřeží Patagonie, dopravil do jich vlasti a nemůže tedy změniti tak lidumilné určení své…“
Za malou chvíli byl francouzský cestovatel poučen o celé věci; s pohnutím vyslechl zázračně takořka nalezené listiny, osudy kapitána Granta a velkodušný návrh lady Heleny.
„Milostivá paní,“ pravil, „obdivuji se bezmezně vašemu jednání v této věci. Nechť vaše jachta pokračuje ve své plavbě; činil bych si z toho výčitky, kdyby se k vůli mně o jediný den opozdila…“
„Račte se tedy připojiti k naší výpravě!“ žádala lady Helena.
„Nemohu, milostivá paní, musím vykonati své poslání. Vystoupím na nejbližší zastávce.
„Na Madeiře tedy,“ pravil John Mangles.
