Dunkana. Jak by se to mohlo odepříti takovému hošíku! Ani se o to nepokusili. Také v jiné věci mu nebylo odepřeno; nechtěl totiž býti pouhým cestujícím, nýbrž chtěl na lodi sloužiti jako pacholík, nováček nebo lodník. John Mangles vzal si na starost vycvičiti jej v námořnictví.
„Dobrá,“ pravil Robert, „nešetřte mne důtkami, nevykonám-li něco správně.“
„Buď bez starosti, milý hochu,“ odpověděl Glenarvan s vážnou tváří, a ani nedodal, že užívání „kočky s devíti ocasy“[1] bylo zakázáno a ostatně zcela zbytečno na palubě Dunkana.
Abychom doplnili seznam cestujících, postačí jmenovati majora Mac Nabbsa. Major byl mužem asi padesátiletým, měl vzezření klidné a pravidelné, byl povolný a ochotný, výborná a dokonalá povaha, skromný, tichý, mírný; byl vždy téhož mínění o jakékoliv věci a s kýmkoliv, nehádal se, neodporoval a nerozhorlil se nikdy; týmž krokem, jakým kráčel po schodech do své ložnice, byl by vstoupil do průlomu v hradbách; nedal se ničím rozčiliti, ničím s místa pohnouti, ani koulí z děla a mohlo se očekávat, že zemře, aniž by našel příležitost vypuknouti v hněv. Muž tento měl ve svrchované míře nejen obyčejnou odvahu bojiště, tu fysickou srdnatost, která jediné se zakládá na síle svalů, nýbrž měl, což mnohem jest lepší, odvahu mravní, to jest pevnost, odhodlanost duševní. Měl-li nějakou chybu, zakládala se v tom, že byl naprostým Skotem od hlavy až k patě, Kaledonec čisté krve, jenž houževnatě zachovával staré zvyky své země. Proto také nikdy nechtěl sloužiti Anglii, a hodnosti majora dobyl si při 42. pluku Highland-Black-Watch, černé gardy, jejíž setniny byly utvořeny výhradně ze skotských šlechticů. Mac Nabbs obýval jako bratranec Glenarvanův v zámku Malcolmském a ve své hodnosti majora považoval to za zcela přirozené, aby bral podíl na daleké cestě Dunkana.
Takový byl tedy personál jachty, která nepředvídanými okolnostmi byla osudem určena, vykonati jednu z nejpodivnějších cest za doby současné. Od příchodu svého na Steamboat-Quay v Glasgowě byla výhradným předmětem zvědavosti obecenstva; značné zástupy ji každého dne navštěvovaly; projevovala se jí obecná pozornost, mluvilo se jen o ní, k nemalé nevrlosti ostatních kapitánů z přístavu a mezi nimi zejména kapitána Burtona, velitele Scotie, velkolepého korábu, zakotveného blízko Dunkana, který měl odplouti do Kalkutty.
- ↑ Důtky z devíti řemenů, silně užívané v anglickém loďstvu.
