Stránka:VERNE, Jules - Děti kapitána Granta (Beneš).pdf/29

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Jeho první starostí bylo, aby rozšířil komory lodní a dal do nich vnésti co možná největší množství uhlí, neboť bývá to obtížno na cestě obnovovati zásoby paliva. S toutéž obezřelostí postaral se o potraviny, jimiž loď na celá dvě léta zásobil; peněz mu nescházelo, a měl jich ještě s dostatek, aby mohl zakoupiti dělo otáčecí, které bylo upevněno na přídě jachty; nikdo nemůže předvídat, co se přihodí, a jest to vždy dobré, může-li se vypáliti osmiliberní koule na vzdálenost čtyř mil.

Musí se uznati, že John Mangles se velmi dobře vyznal v oboru svém; ač velel toliko jachtě zábavní, nicméně náležel k nejlepším skipperům glasgowským, Bylo mu třicet let, rysy tváře jeho byly trochu drsné, ale svědčily o jeho odvaze a dobromyslnosti. Narozen byv v zámku, byl vychován rodinou Glenarvanů, která z něho učinila výborného námořníka. John Mangles podal již důkazy o své obratnosti, ráznosti a chladnokrevnosti při nejedné ze svých dalekých cest. Když lord Glenarvan nabídl mu velení na Dunkanu, přijal je s radostí, neboť měl rád pána na Malcolm-Castlu jako svého bratra, a ač se s ním do té doby nesetkal, vyhledával přece příležitost aby se mu zavděčil.

Vrchním kormidelníkem byl Tom Austin, starý námořník který zasluhoval všecku důvěru; mužstvo Dunkana sestávalo z dvacetipěti mužů, kapitána v to počítaje i vrchního kormidelníka; všichni příslušeli do hrabství Dumbartonského; všichni tito zkušení lodníci byli synové selských nájemců rodiny Glenarvanů a tvořili na palubě clan statečných Skotů, mezi nimiž nescházel ani bagpiper.[1] Lord Glenarvan měl v mužstvu tom četu lidí, šťastných ve svém povolání, oddaných, srdnatých, obratných v užívání zbraní a v službě lodní a způsobilých následovati jej na všech odvážných výpravách. Když mužstvo Dunkana se dovědělo, kam popluje, nemohlo zatajiti své radostné vzrušení, a skály Dumbartonské se probouzely při jich nadšeném volání: hurrá!

John Mangles, jsa ustavičně zaměstnán vystrojováním a zásobováním lodi, neopomněl opatřiti obydlí pro lorda a lady Glenarvanovy na palubě vším potřebným pro tak dalekou cestu. Musil také upraviti kabiny pro děti kapitána Granta, neboť lady Helena nemohla odepříti Mary dovolení, aby ji následovala na palubu Dunkanu.

Co se tkne Roberta, byl by se zajisté vplížil na loď, i kdyby mu to nebylo bývalo dovoleno. A kdyby měl na lodi sloužiti za plaveckého pacholíka, jako Nelson a Franklin, byl by se dostal na palubu

  1. Dudák, jejž ještě lze nalézti při plucích skotských horalů.