„Ach, matinko! má drahá matinko!“ zvolal nemoha zadržeti tohoto výkřiku, jenž mu vycházel z hloubi duše.
Zatím nastávala úplná noc. Lady Helena, vědouc, že obě děti jsou unaveny, nechtěla je déle zdržovati. Mary a Robert Grantovi byli uvedeni do svých pokojů a usnuli sníce o lepší budoucnosti. Po jich odchodu vzkázala lady majoru Nabbsovi, aby ji navštívil, a pověděla mu o všech příhodách tohoto večera.
„Tato Mary Grantova je statečná dívka!“ pravil Mac Nabbs, když byl vyslechl vypravování své sestřenice.
„Kéž by nebe dopřálo mému manželu štěstí v jeho podnikání!“ odpověděla lady Helena, „neb stav těchto dvou dětí byl by jinak hrozný.“
„Myslím, že se mu to podaří,“ odvětil Mac Nabbs. „Lordové Admirality musili by míti srdce tvrdší než kámen Portlandský, kdyby ničeho nechtěli učiniti“
Přes majorovo ujištění lady Helena ztrávila noc v nejživějším nepokoji a nemohla ani na okamžik usnouti.
Nazítří Mary Grantova a bratr její, vstavše za svítání, procházeli se po velkém zámeckém nádvoří, když ozval se rachot přijíždějícího kočáru. Lord Glenarvan se vracel se vší rychlostí svých koní na Malcolm-Castle. Skoro v téže chvíli objevila se na nádvoří lady Helena, provázena jsouc majorem, a letěla vstříc svému manželi. Tento zdál se býti smutným, zklamaným a pohněvaným. Mlčky stisknul choť svou-v náručí svém.
„Nuže, Edvarde, Edvarde?““ zvolala lady Helena.
„Milá Heleno,“ odvětil lord Glenarvan; „ti lidé tam nemají srdce.“
„Odpověděli odmítavě?…“
„Ano! Odepřeli mi loď! Mluvili o milionech marně proplýtvaných na vyhledání Franklina! Tvrdili, že listina jest temnou, nesrozumitelnou! Pravili, že od zkázy lodi uplynulo přes dvě léta a že jest velmi málo naděje, že budou opět nalezeni! Trvali na tom, že, byli-li zajati od Indiánů, byli zajisté zavlečení do vnitra země a že není možno prohledati celou Patagonii, aby byli vyhledání tři lidé — tři Skotové! — že toto pátrání po nich bylo by marné a nebezpečné a že by vyžadovalo více obětí, než by jich zachránilo. Posléze uvedli ještě celou řadu jalových důvodů, jichž užívají lidé, kteří chtějí něco odmítnouti. Vzpomněli si na záměry kapitánovy, a nešťastný Grant je-nyní navždy ztracen!“
„Můj otec! můj ubohý otec!““zvolala Mary Grantova vrhajíc se na kolena před lordem Glenarvanem.
