Tak míjely jim první měsíce jich manželství. Ale lord Glenarvan nezapomněl, že jeho žena jest dcerou velkého cestovatele. Domníval se, že lady Helena chová v srdci svém všecky velké snahy svého otce, a nemýlil se, Dunkan byl vystavěn; měl za účel, aby dovezl lorda a lady Glenarvanovy k nejkrásnějším krajům světa, po vlnách Středozemního moře až k ostrovům Archipelagu. Lze zajisté posouditi radost, jakou měla lady Helena, když manžel jí oznámil, že Dunkan čeká na její rozkazy. A vskutku, může-li býti větší rozkoše a slasti, než doprovázeti milovanou bytost k čarovným krajinám Řecka a tráviti líbánky na luzném pobřeží Východu?
Přes to přese vše odjel lord Glenarvan do Londýna. Běželo o zachránění ubohých, jichž loď se ztroskotala; Helenu činila tato chvilková nepřítomnost jejího manžela spíše netrpělivou, než smutnou; druhého dne ráno přišla depeše od něho, oznamující jeho brzký návrat; večer však došel list, v němž oznamoval, že se musí ještě pozdržeti; návrhy jeho potkaly se s nějakými obtížemi; třetího dne došel nový list, v němž lord Glenarvan netajil se svou nespokojeností v příčině jednání Admirality.
Toho dne, byla již Helena znepokojena. Když k večeru seděla samotna ve svém pokoji, vešel správce zámku Mr. Halbert, a tázal se jí, chce-li přijati mladou dívku a hocha, kteří si přejí mluviti s lordem Glenarvanem.
„Jsou to zdejší lidé?“ tázala se lady Helena.
„Ne, milostivá paní,“ odvětil správce, „neboť jich neznám. Přijeli po dráze do Ballochu a z Ballochu do Lussu urazili cestu pěšky.“
„Nechť vejdou, Halberte,“ rozhodla lady Helena.
Správce odešel. Několik okamžiků na to byli mladá dívka a hoch uvedeni do komnaty lady Heleny. Byla to zajisté sestra s bratrem; byli si tak podobni, že o tom nebylo lze pochybovati. Dívce bylo asi šestnácte let. Její hezká tvářinka jevila poněkud únavu, její oči, které asi často slzely, její resignovaný ale zároveň odhodlaný výraz tváře, její oděv chudičký, ale čistý, vše svědčilo v její prospěch. Držela za ruku dvanáctiletého chlapce, který se tvářil odhodlaně, jako by sám chtěl bráti sestru ve svou ochranu. Kdyby se byl někdo chtěl chovati nešetrně k mladé dívce, byl by měl co činiti s tímto chlapečkem! Když dívka octla se před lady Helenou, zmocnily se jí rozpaky. Lady sama ujala se slova.
„Přejete si se mnou mluviti?“ pravila, povzbuzujíc pohledem svým zaraženou dívku.
„Nikoliv,“ odvětil hoch rozhodným hlasem, „s vámi nikoliv, ale se samotným lordem Glenarvanem.“
