Bylo mu třicet dvě léta; byl postavy vysoké, rysů ve tváři trochu přísných, ale z očí zářila mu nekonečná dobrota, celá osobnost jeho byla nadchnuta poesií skotských hor. Byl znám pro svou neobyčejnou udatnost, byl podnikavý, rytířský, byl Fergusem XIX., století, ale především dobrý, lepší než sám sv. Martin, neboť on by byl dal plášť svůj celý chudým obyvatelům skotské vysočiny.
Lord Glenarvan nebyl ještě úplné tři měsíce ženat; pojal za ženu miss Helenu Tuffnelovu, dceru velkého cestovatele Williama Tuffnela, jedné z četných obětí vědy zeměpisné a náruživosti pro výzkumy.
Miss Helena nepocházela z rodu šlechtického, ale byla Skotkou, což lord Glenarvan výše cenil než všeliké tituly šlechtické; tuto mladou, půvabnou, srdnatou a oddanou dívku učinil Lusský pán družkou svého života. Setkal se s ní jednou v domě jejího otce v Kilpatridu. Byla osamělým sirotkem téměř bez jmění. Uznal, že ubohá dívka bude řádnou ženou, a oženil se s ní. Miss Helena byla dvacet dvě léta věku svého; měla světlé vlasy, oči modré jako voda skotských jezer za krásného jitra jarního. Láska její k manželu předčila ještě její vděčnost k němu. Milovala ho, jako by ona byla bohatou dědičkou a on sirotkém opuštěným. Nájemci a sluhové byli by obětovali život za ni a nazývali ji: „naše dobrotivá paní z Luss“.
Lord Glenarvan a lady Helena žili šťastně na Malcolm-Castlu, uprostřed čarovné a divoké přírody skotských hor, procházejíce se ve stinných alejích kaštanů a sykomor, neb na březích jezera, kde zaznívají dosud pibrochy[1] starých dob, aneb v pustých úvozech a roklích horských, v nichž dějiny Skotska jsou zapsány staletými troskami. Někdy bloudili v lesích březových neb modřínových aneb v širých žlutých vřesovištích; jindy opět vystupovali na srázné vrcholky Ben Lomondu aneb projížděli se na koních opuštěnými údolími, studujíce a obdivujíce se této poetické krajině, posud nazývané „zemí Rob-Roye“, a všem těm slavným místům, která tak horoucně opěvuje Walter Scott. Za večera, když se setmívalo, když „Svítilna Mac Farlana“' zasvitla na obzoru, bloudili starou galerií, která tvořila cimbuří kolkolem zámku Malcolmského, a tu dumajíce a zapomínajíce na svět usedali na některý z kamenů, který ze zdiva se odloupnul, a uprostřed tišiny v přírodě, při bledých paprscích měsíce, co noc pořád hustším a černějším závojem zahalovala vrcholky hor, oddávali se tomu libému, sladkému a tichému nadšení a vzrušení, jež na zemi tvoří tajemství, které znají jen srdce milující.
- ↑ Pibrochy = staré zpěvy válečné.
