Stránka:Vítězslav Hálek - Večerní písně - 1859.djvu/40

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
XXXII.

Tak temnomodrá nebes báň —
a hvězdičky jak zlato;
člověku divno u srdce,
když tak se dívá na to.

A těch hvězd stále víc a víc,
že ani konce není —
a přec tam není každičká
ta hvězda k nalezení.

Jen když v dvě srdce mladinká
dech první lásky vchází,
tu na tom modrém nebi též
prý nová hvězda vzchází.

A v jednom-li z těch srdcí dvou
květ lásky schne a vadne,
tu s toho nebe modrého
i zlatá hvězda padne.