Tato stránka byla ověřena
XVII.
Má milá, pojď, přisedni blíž,
ať zobejímám Tebe;
pánbůh Ti krásnou duši dal,
že’s jako anděl z nebe.
Mně jest tak často, jako bych
se zpovídat měl Tobě,
leč slova v ústech zamknutá
tak jako mrtvý v hrobě.
A co tak často Ti chci říc,
to ani jména nemá,
má duše toho plná jest,
leč ústa moje němá.
Jen když Tě mám obejmutou
a duši v Tebe vhroužím,
tu zdá se mi, že všechno víš,
co povědět Ti toužím.
