Stránka:Vítězslav Hálek - Večerní písně - 1859.djvu/20

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


XV.

Když tak se na Tě dívám —
Ty’s holubička krotká,
ta jemná, hravá, líbezná,
když s holoubkem se potká.

Mně nelze dost se nahledět
na to Tvé krásné oko —
to modrojasné brány jsou
do ňader přehluboko.

Mně nelze dost se nahledět
na tu Tvou tvář tak jemnou —
z ní celá duše bez klamu
i srdce mluví se mnou.

A když se na Tě díváme, —
ó sladká s nebe mano!
zdaž to ta ústa nejsou též,
která mi řekla: ano!