Stránka:Tyrolean Elegies (c 1932).pdf/28

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
16
TYROLSKÉ ELEGIE

I.

Sviť, měsíčku, polehoučku
 skrz ten hustý mrak;
jak pak se ti Brixen líbí?
 Neškared’ se tak!

Nepospíchej, pozastav se,
 nechod’ ještě spat,
bych si s tebou jen chvílenku
 moh’ diškurírovat.

Nejsem zdejší, můj měsíčku!
 to znáš podle křiku;
neutíkej, nejsem “treu und bieder”,
 jsem zde jen ve cviku.

II.

Jsemť já z kraje muzikantů,
 na pozoun jsem hrál,
a ten pořád ty Vídeňské pány
 ze sna burcoval.

By se po svých těžkých pracech
 hodně vyspali,
jednou v noci kočár policajtů
 pro mne poslali.

Dvě hodiny po půl noci
 když na třetí šlo,
tu mi dával žandarm u postele
 šťastné dobrýtro.

Se žandarmem slavný ouřad
 celý v parádě,
pupek kordem pevně ovázaný,
 zlato na krágle.

“Vstávají, pane redaktor,
 nelekají se,
jdeme v noci, nejsme však zloději,
 jenom komise.