Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/42

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Rozpustím si vlasy. Můj modrý plášt mne obestře jako noc. Přitisknu tvou hlavu k ňadrům svým; a zde ve sladké samotě šeptej o srdci tvém. Zavru oči a budu poslouchati. Nebudu se ti dívati do tváře.

Až skončíš slova svá, budeme seděti tiše a mlčky. Jen stromy budou ševeliti v dálce.

Noc pobledne. Rozbřeskne se den. Pohlédneme druh druhu do očí a půjdeme každý svou cestou.

Povídej mi, můj milý. Říkej mi slovy, co jsi zpíval.


30.

Jsi oblak večerní, plynoucí po nebi mých snů.

Maluji si tě a zpodobuji si tě podle tužeb lásky své.

Jsi má, má, ty Obyvatelko mých nekonečných snů.


Tvé nohy jsou růžové žárem touhy srdce mého, ty Sběratelko žatvy mých písní západu!