Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/41

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

líbezný, utrhl bych jej s jeho stonku a vetkl ve tvůj vlas.

Ale jest to srdce, má milovaná. Kde jsou jeho břehy a jeho dno?

Ty neznáš hranic tohoto království, a přece jsi jeho královnou.

Kdyby to byl jen okamžik rozkoše, vykvetl by v blahý úsměv, a ty bys jej viděla a ihned porozuměla.

Kdyby to byla toliko bolest, roztála by v jasné slzy, obrážející beze slova nejvnitřnější své tajemství.

Ale jest to láska, má milovaná. Její radost a bolest nemají mezí a její nedostatky a bohatství nemají konce.

Je ti blízko jako tvůj život, ale nikdy jí nemůžeš úplně poznati.


29.

Povídej mi, můj milý. Říkej mi slovy, co jsi zpíval.

Noc je temná. Hvězdy jsou ztraceny v oblacích. Vítr vzdychá v listí.