Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/39

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

„Snesu je.“

„Ano, ano, znám tě, skromný prosebníče, žádáš vše, co člověk má.“


„Kdybys jen jednou pozdvihla milující oči své na tvář mou, život můj by byl krásným až za smrt.“

„Budou-li to však jen kruté pohledy?“

„Budu je chovati vetknuty v srdci svém.“

„Ano, ano, znám tě, skromný prosebniče, žádáš vše, co člověk má.“


27.

Důvěřuj lásce, i když přináší žal. Neuzavírej srdce svého.“

„Ach ne, příteli, slova tvá jsou temná, nerozumím jim.“


„Údělem srdce jest jen, aby se slzou a písní bylo darováno, má milá.“

„Ach ne, příteli, slova tvá jsou temná, nerozumím jim.“