Tato stránka nebyla zkontrolována
se usmívají, a oči, jež pláčou — a šílenství je v očích mých.“
„Jinochu, proč stojíš tak tiše ve stínu stromu?“
„Nohy mé jsou unaveny břemenem srdce mého, a já stojím tiše ve stínu.“
„Ach, styď se!“
„Nu což, jedni jdou svou cestou a druzí prodlévají, jedni jsou svobodni a druzí spoutáni — a mé nohy jsou unaveny břemenem srdce mého.“
26.
„Čeho se mi dostane z ochotných rukou tvých, vezmu. Neprosím o nic více.“
„Ano, ano, znám tě, skromný prosebníče, žádáš vše, co člověk má.“
„Budeš-li míti pro mne pohozený květ, budu jej nositi na srdci.“
„Budou-li to však trny?“