Stránka:TAGORE, Rabindranath - Zahradník.djvu/38

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

se usmívají, a oči, jež pláčou — a šílenství je v očích mých.“


„Jinochu, proč stojíš tak tiše ve stínu stromu?“

„Nohy mé jsou unaveny břemenem srdce mého, a já stojím tiše ve stínu.“

„Ach, styď se!“

„Nu což, jedni jdou svou cestou a druzí prodlévají, jedni jsou svobodni a druzí spoutáni — a mé nohy jsou unaveny břemenem srdce mého.“


26.

Čeho se mi dostane z ochotných rukou tvých, vezmu. Neprosím o nic více.“

„Ano, ano, znám tě, skromný prosebníče, žádáš vše, co člověk má.“


„Budeš-li míti pro mne pohozený květ, budu jej nositi na srdci.“

„Budou-li to však trny?“