Stránka:Svetozor r25 c22 text.pdf/9

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


24 krátké mše, množství nešpor, žalmů, litanií, rekviem, několik oratorií a oper, jež svědčí o jeho důmyslnosti a veliké plodnosti. Jeho skladby církevní rozšířily se nejen v zemích českých, ale dostalo se jim zaslouženého uznání i za hranicemi.

Po smrti Brixiově jmenován kapelníkem při chrámě sv. Víta skladatel Antonín Laube, jenž narodil se 10. listopadu 1718 v Mostě, byl ředitelem kůru při klášterním chrámě sv. Havla a zemřel 24. února 1784. Skladbám jeho vytýkány nesprávnosti slohové. Nástupcem Laubeovým stal se slavný skladatel a kontrapunktista Jan Ev. Antonín Koželuh[1] (podobiznu jeho přinesl Světozor r. 1872. str. 409. a životopis na str. 411. Pozn. red.), jenž náležel k předním hudebním umělcům pražským. Narozen 13. prosince 1738 ve Velvarech, zdokonalil se v umění hudebním v Praze u proslulého Segra; po nějakou dobu byl ve Vídni, studoval theorii hudební u Glucka, Gassmanna a Hasse, a vrátiv se do Prahy stal se hledaným učitelem hudby v kruzích šlechtických: v letech sedmdesátých stal se ředitelem kůru při chrámě křižovnickém a r. 1784 při chrámě sv. Víta, kde zůstal až do své smrti. Zemřel 3. února 1814. Vynikaje jako skladatel složil více mší, oratorií i jiných skladeb církevních, jež v opisech po Čechách se rozšířily; mimo to složil dvě opery a slavnostní kantátu, jež provozována r. 1791 při slavnosti korunovační na hradě pražském.

Po Koželuhovi jmenován kapelníkem výtečný pianista a skladatel Jan N. August Vitásek.[2] Narozen 20. února 1771 v Hoříně pod Mělníkem, vycvičil se v hudbě u svého otce a odešel po té na studie do Prahy.

Zde cvičil se na piano a v komposici u proslulého Fr. Duška, jenž jej prohlásil za svého nejlepšího žáka. R. 1800 stal se učitelem hudby v domě hraběte Bedřicha Nostice a po smrti Koželuhově kapelníkem, jímž zůstal až do své smrti 7. prosince 1839.[3]

Ačkoliv nabízeno mu místo kapelnické ve Vídni, nepřijal ho a staral se o zvelebení umění hudebního v Praze, jmenovitě přispěl k založení varhanické školy, jejímž byl prvním ředitelem. Kromě toho proslul jako plodný a důmyslný skladatel ve všech oborech hudební skladby a v mladším věku vynikl jako virtuos klavírní, získav si v oboru tom všeobecného uznání. Složil více mší, kantát, koncertův pro různé nástroje, hudební drama David, jež provozováno r. 1810 na divadle stavovském, a veliké rekviem, které náleží k nejskvělejším skladbám z toho oboru; složil též jednu píseň českou, jež uveřejněna ve Věnci r. 1835; že po stránce té jevil plodnosť tak skrovnou, toho příčinou byly tehdejší trudné poměry a jeho vychování na školách německých.

V době činnosti Vitáskově nastaly již značné změny proti dobám dřívějším po stránce národní i společenské. Nejsmutnější doba v životě národa českého mizela, a mladší ze skladatelů českých počali ke skladbám svým, zejména k písním a sborům bráti slova česká. V hudbě dramatické, kde kromě jednoho pokusu nebylo plodnosti původní a samostatné, provozovány různé operní skladby skladatelů cizích v českém překladě, čímž národní vědomí stále se tužilo.

Věk osmnáctý, jenž dosud nazývá se zlatým věkem hudby české, názvu toho nezasluhuje žádnou měrou, neboť mimo obor církevní, v němž prosluli někteří ze skladatelů českých, nebylo samostatného tvoření uměleckého, a skladatelé čeští kráčeli po vyšlapaných cestách skladatelů cizích; skladby jejich, nejsouce posvěceny duchem uměleckým, brzy zanikly a mají pro nás pouze cenu historickou.

Největší měrou pěstována za oněch dob virtuosita na různé nástroje, ale virtuosové čeští, naplňujíce zahraničné kapely, nepřispěli k vývoji umění hudebního v domově, a umění virtuosní pokleslo konečně na pouhé řemeslnictví.

Nový ruch v oboru hudebním nastal počátkem věku devatenáctého založením konservatoře pražské


  1. Dlabač, K. Lex. II., 113. Schilling, Un. Lex. IV., 205.
  2. Dalibor 1858, 3 a Slov. Nauč. IX, 1152.
  3. Slovník Naučný udává omylem 7. února.