Stránka:Svetozor r12 c30 text.pdf/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


z r. 1572 (1846). „Ostap Bondarczuk“ (1847), „Jaryna“ (1850), „Komedyanci“ (1850), „Kordecki“ (1852), „Poeta i świat“, „Dziwadła“ (1853), „Staropolska milość“ (1869), „Resztki życia“ (1860), „Sto djablów“ (1870), „Dzieci wieku“ (1871), „Piękna pani“ atd.

Tím vyjmenovali jsme pouze několik jeho povídek a románův. Obyčejně se za to má že Kraszewski jest výhradně romanopiscem, avšak celá řada vědeckých spisů sepsaných nemalou pílí a vědou, nejlepším jsou opaku důkazem.

Již roku 1832 dokončil „Slovník polsko- rusko-francouzský“ a r. 1837 „Gramatiku porovnavací všech jazyků slovanských“, výsledek to osmiletého trudu, avšak žádné z těch děl nevyšlo tiskem. R. 1838 vydal první díl ohromné historie Vilenské, později „Obrazy z cest a života“, „Studie literární“ a celou řadu jiných vědeckých spisů. Velikou cenu má jeho dílo p. t. „Litva,“ v němž vzácnou důkladností popisuje děje, zákony, jazyk, obyčeje, přísloví atd. země této.

Zamilovaným jeho předmětem byla povždy archaeologie, kteréž se s obzvláštní zálibou věnoval. Mimo jiné v tom oboru napsal zajímavý a důležitý spis: „Sztuka u Slowian, szczególnej w Polsce i Litwie przedchrześcianskiéj“.

Avšak ani tím není ještě vyčerpána všestrannost Kraszewského Bylť on též vzorným redaktorem. Vydával v letech 1841—1850 ve Vilně obsáhlý svazkový časopis „Atheneum“ a později „Tydzień“. Mimo to vydal vlastní pěčí celou řadu pamětníků (memoirů) korespondenci a jiných podobných spisů.

Co romanopisec jest Kraszewski vypravovatelem mistrným, vždy logickým a v každém téměř spisu vyniká filosofií. Nemalou ozdobou jeho prací jest nad míru krásná řeč a obzvláště zajímavo, že píše vždy jazykem té doby, kterou v dotčeném románu líčí.

Kraszewski líčí živě postavy, věrně, přirozeně, nenuceně a proto jsou jeho spisy stejně hledány jak v salonech tak v chyších.

Pohlížíme-li na to, co Kraszewski doposud vykonal, napsal a tiskem vydal, nezdá se nám býti víře podobno, aby vše to jeden člověk sám mohl vykonati za jeden jediný život. Děl samostatných vydal přes 200 a kdyby se veškeré jeho práce v časopisech a po různu uveřejněné spojily, vyplnily by více jak 600 svazků — slušnou knihovnu! Počet exemplářů jeho děl převyšuje již nyní daleko 1 million.

Slovutný polský bibliograf Estreicher hodlá v krátké době ve zvláštním svazku vydati bibliografický přehled všechněch prací Kraszewského.

Kraszewski byl již uznán v plné míře nejen doma, ale i za hranicemi; jeho práce přeloženy do všech jazyků slovanských, do němčiny a frančiny. Národ polský ctí toho nejpilnějšího a nejpoctivějšího svého pracovníka a dal to při nejedné příležitosti skvělým způsobem na jevo. Při posledních jmeninách, dne 19. března t. r., obdržel Kraszewski několik set listů a blahopřání nejen z celé Polsky, ale z celého téměř světa.

V těchto dnech celá Polska nadšeně slaví jubileum Kraszewského padesátiletě činnosti spisovatelské a jako celý polský národ volá s citem vděčnosti, tak i my voláme, aby „Bůh zachoval Kraszewského ještě mnohá, mnohá léta!“

E. J.


Hrubá Skála.

(Vyobrazení na str. 372.)

Hrubá Skála, starý hrad, v nynější podobě po krutém ohni 1710 obnovený, strmí na příkrém 30° vysokém pískovci, s kostelem sv. Josefa r. 1812 nově vystaveným a správcem duchovním opatřeným, v okresu turnovském, kraji boleslavském. Hrad Skála náležel od nejstarších dob rodu pánů Markvarticův, z nichž proslul zvláště pan Beneš Heřmanův svým slavným vítězstvím nad Sasíky r. 1203 do těchto hornatých krajin vpadšími, kteroužto událost vypravuje staro- česká píseň v rukopise Kralodvorském zachovaná. Při potomcích udatného Beneše zůstala asi Skála ještě dlouhý čas aniž by se nám o tom zpráv z listin bylo zachovalo. Na začátku XIV. st. drželi Skálu, Valdštejn a Turnov páni z Vartenberka, a sice 1325 Jan Bene- dikt a 1337 jeho syn Václav z Vartenberka; od toho dostala se Skála okolo roku 1350 p. Hynkovi z Vald- štejna, který se byl s Annou z Vartenberka zasnonbil. Jeho potomci prodali Skálu na začátku XV. století p. Janovi z Jenštejna, po němž je r. 1432 syn Václav zdědil. Konečně dosta se hrad koupí pp. z Hasen- burka, kteiří jej dle listin r. 1468 drželi; Jan Zajíc z Hasenbnrka povstal proti králi Jiřímu, načež tento r. 1469 jeho zámků Andělské hory, Skály a Trosk se zmocnil, jež pan Zajíc teprv r. 1479 nazpět obdržel; r. 1485 pustí však Skálu p. Štastněmu z Valdštejna prodejí po tom následoval (1496) Jindřich Šťastný z Valdštejna, jehož syn Karel Šťastný však to panství 1538 Janovi z Vartenberka na Zvířeticích, nejv. pur- krabímu, prodal; ten zemřel 1543. Adam z Varten- berka, syn předešlého († 1580), odkázal Skálu synovi Karlovi, který Skálu Sigmundovi Smiřickému ze Smi- řic pustil, načež bohatí Smiřičtí Skála až do bělo- horské bitvy drželi, až pak r. 1622 Václavovi Euseb z Valdštejna prodána jest; po smrti jeho 1634 spadla Skála na Maximiliana hr. z Valdštejna, jehož rod ji až do nejnovější doby stále držel; teprv r. 1821 kou- pena byla Skála od Antonína Lexy ryt. z Aehrenthalu, a rod jeho jest podnes v držení toho hradu. Před zrušením patrimonialních úřadů náleželo k panství mimo město Turnov městečko Rovensko a 78 vesnic.

„N. Sl.“