hněv a žádostivost; rozum jest vozatajem. Pustí-li ořům uzdu, strhnou sebe i vůz i vozataje do propasti.
L. 6.Tvá pravice, Hospodine, velikou se ukazuje v síle,
Tvá pravice, Hospodine, pobíjí nepřítele.
L. 7.A množstvím své slávy sesazuješ své protivníky;
Vysíláš svůj hněv, který je tráví jako strniště.
L. 8.A dechem tvého hněvivého žáru nashromáždily se vody,
Stála tekoucí vlna, nashromáždily se spousty vod ve středu moře.
L. 9.Řekl nepřítel: Budu pronásledovati a popadnu,
Rozdělím kořist; naplní se má chtivost,
Vytáhuu z pochvy svůj meč; zabije je má ruka
L. 10.Zadul tvůj dech, a pokrylo je moře;
Potopili se jako olovo v litých vodách.
H. 6.Tvá pravice, Jahve, jest oslavená silou,
Tvá pravice, Jahve, rozbíjí nepřítele.
H. 7.A v množství své vznešenosti strhuješ ty, kteří proti tobě povstávají;
Vysíláš svůj žár (hněvu), tráví je jako strniště.
H. 8.A dechem tvých chřípí nastavily se vody (LXX: rozdělily se),
Postavily se jako hráz ty, které tekou (vody),
Ztuhly spousty (vod) v srdci moře.
H. 9.Řekl nepřítel: Pronásleduji, dostihuji;
Rozděluji kořist; jimi má se naplniti má žádost.
Vytahuji svůj meč; má ruka je hubí (LXX: opanuje).
H. 10.Zavál jsi svým dechem: pokrylo je moře,
Sklesli jako olovo do mohutných vod.
6. Hospodin zahubil nepřítele v době, když toho bylo Israeli nejvýše potřebí, když se nepřítel již připravoval, že zničí tento Boží lid.
Tvá pravice, obraz Boží moci a síly (ž. 117 16). Tento verš by byl refrénem: následující verš počíná sice spojkou a, tato však schází v syrském, na začátku sloky by jí nebylo.
7. A v množství své slávy (svou velikou vznešeností) sesazuješ, hebr. strhuješ (jako budovu, zeď; ž. 27 5: »strhne avšak nepostaví«) nepřítele; nepřátelé Israele jsou spolu nepřáteli Boha: povstávají proti tobě. Vysíláš svůj hněv,
