v Babyloně; 2) o zajetí tohoto života; 3) o bídě a hlubině hříchu; 4) o očistcovém žaláři.
3. 4. Zalmista (Israel) uznává úplně svoji vinu; kdyby zachovával Jahve hříchy Israele, udržoval je v paměti (po lidsku řečeno), neodpouštěl, nezapomínal jich, hříšník by byl ztracen: Kdo by obstál? Nikdo, ani nejspravedlivější by neobstál, neboť vědomí hříšnosti jest všeobecné (ž. 51⁷ Nah. 1³ Mal. 3²). Bůh jest však netoliko spravedlivý Bůh, u něho jest i odpuštění; to jest důvodem, proč žalmista Boha prosí, a to dává mu naději, že bude jeho prosba vyslyšena. Bůh zapomíná na hříchy, odpouští je tedy; v lat. ještě přidáno: Pro tvůj zákon, v zákoně obsažena jsou četná přislíbení odpuštění hříchů a spásy. V hebr. praví: U tebe jest odpuštění, aby se tebe báli (doslovně: abys byl obáván); odpuštěním hříchů zjednává si Hospodin zase věrné, bohabojné ctitele, neulehčuje tím hřešení, nýbrž spíše vede lidi k tomu, aby ho pak tím více ctili, aby se ho báli.
5. Israel věda, že jest Bůh milosrdný, spoléhá na jeho slovo (přislíbení), doufá v něho, očekává, že mu budou odpuštěny jeho hříchy, a tím že bude též vysvobozen z nynější tísně a bídy.
6. Od ranní hlídky až do noci (Vulg.) tedy po celý den, stále, od časného rána počínajíc, ať doufá a skládá Israel svou naději v Hospodina; speret: ať doufá, doufej, má doufati. V hebr. jest poněkud odchylné znění a zdá se býti původním. Má duše (já) čeká na Pána více než hlídači na ráno; hlídačům (ponocným) bylo v noci bdíti a střežiti město. Bděním unaveni očekávali dychtivě rána, kdy jejich služba přestávala, aby si odpočinuli. Tak jest Israel dlouhým trápením, bděním v době bídy a neštěstí unaven a čeká na osvobození, a doufá tak v Hospodina.
7. 8. U Hospodina jest milosrdenství, to vědomí sesiluje důvěru v Boha; milosrdenství jest s Hospodinem, nemůže býti od něho ani odloučeno (v hebr.). Hojné jest u něho vykoupení, on chce a může vysvoboditi.
