vstal (v. 6.) živ a oslaven, předpovídá slávu církve (v. 8. 9.); proto se pěje o svátcích: Modlitby Páně, posvátné Krve. Kopí a Hřebů Páně, v den Vzkříšení a v den sedmi bolestí P. M. Modlitbu tu může v dobrém smyslu o sobě rozjímati a k Bohu vznášeti každý věřící, když se nachází v utrpení; proto jest určen ž. 3. ve dny sv. mučennžlců a vyznavačů církve, kteří za víru vydáni byli utrpením. Týž ž. jest v nedělním ranním officium.
4. žalm.
Večerní píseň stísněného.
Pěvec modlí se ve své úzkosti k Bohu, který mu již jindy pomohl (v. 2.) PO té mluví k mužům své družiny. kteří v nebezpečí ztratili odvahy a tupí jej (v. 3.). On ví, že se ho Jahve ujme, vzbuzuje i v nich důvěru (v. 4—6.). V srdci pěvcově jest proto radost a klid (v. 7—9.).
Nadpis zní: Ku konci ve zpěvích. Žalm Davidův. (LXX a Vulg.)
Řediteli (zpěvů neb hudby); při strunových nástrojích. Žalm Davidův. (Hebr.)
Řeckého: Ku konci εἰς τὸ τέλος neznáme jasného vysvětlení; τέλος znamená též dovršení, doplnění — čímž by mohla býti míněna bohoslužba, pro kterou tato píseň byla složena; εἰς τέλος má též význam »ustavičně«, žalm by byl určen ku stálé. každodenní bohoslužebné oběti. Hebrejský výraz znamená »dohlížitele, ředitele, neb dle 1. Par. 15 21 vůdce hudby«; jemu bylo tuto píseň odevzdati, aby ji doprovázel hudbou, aneb aby ji zpívati dal při bohoslužbě. Ve zpěvích, hebr.: ve, při strunové hudbě (Sym. διὰ ψαλτηρίων) neb nástrojích, jimiž zpěv tohoto žalmu byl provázen. Viz úvodu s. XXVI a XXIII.
Skladatelem žalmu jest po nadpíse David; po obsahu lze souditi, že mluví v něm vůdce jakési družiny mužů — jímž David byl. Žalm jest podobný předešlé písni a jmenujeme ho večerní písní pro v. 9.
Ani zde nelze s určitostí poznati, na které nebezpečí Davidovo by žalm poukazoval; hodí se svým obsahem
