věru v Jahve skládali, ti se u Něho ukryjí, najdou ochrany. Tím vhodně žalm uzavřen.
10. עתה má zde význam »tedy«. הִוָּסְרוּ nifal významem nepřímého původového media (jako řecké παιδεύομαι, δείκνυμαι dávám si ukazovati).
11. בְּיראה v bázni, ale též s bázní. V řeckém jest αύτῶ לו v druhém členu opakováno.
12. נשקו־בר jest nejasné. בר jest aramejské »syn«, v hebr. vždy בֵּן; בר by zde byl položil proto, aby se vyhnul nelahodnému zvuku בֵּן פֶּן. Ač se בַּר nevyskytuje jako příslovce, přec je překládali Aq. , S. Jer. adorate pure, čistě (dle מַר. Navržené opravy hebr. znění nejsou pravděpodobny. Řecký text by předpokládal קחו מוסר neb p. חוסי בו § 83.2. c. (Nejlépe: Podrobte se mu.)
V žalmu 2. spatřujeme v krátkých obrysech bouři proti Kristu a proti církvi; Bůh vítězí a blaze těm, kdo jemu jsou věrni. Vidíme ale též osud protivníků Božích: snahy jejich jsou marny, trestající spravedlnost Boží je může každé chvíle zničiti.
Žalm tento jest v kněžských hodinkách o svátcích Páně: v den Narození, Obřezání, Utrpení a Vzkříšení P. (v. 1., 7., 8.); v den sedmi bolestí P. M. (v. 7.). I svatí jsou v jistém smyslu »syny B.«, mají důvěru v Boha — a proto i v jejich dny žalm tento jest určen. Též v ranních h. neděle.
3. žalm.
Ranní píseň stísněného.
Žalmista vidí se obklíčena množstvím nepřátel, kteří jej tupí (v. 2., 3.). Vzpomíná, že jest mu Jahve ochranou, doufá v Jeho pomoc (v. 4., 5.); této noci ho Bůh chránil, bude k němu volati (6., 7.), s jeho pomocí zvítězí a lid dojde požehnání (8., 9.).
Nadpis 1. Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem, svým synem. (2. Kr. 15—18.) Tím jest udán i pisatel žalmu i událost, ku které se jeho obsah vztahuje. David byl tehdy velice stísněn, neboť 2. Kr. 15 12 praví: »I stalo se veliké spiknutí, neboť Absolonovi ustavičně přibývalo