řádán. Obsah jest tak všeobecným, že z něho ani nelze souditi na dobu, v níž by byl býval psán, neb k níž by se vztahoval. Proto míní jedni, že slovy tohoto žalmu těšil David své soudruhy, když byl Saulem pronásledován; jiní míní, že ho psal, když již byl pánem Sionu.
V. 1—3. shodují se s Jer. 17 5—8, což však není ještě žádným důkazem, že by obé současně bylo psáno; Jerem. slova písní zajisté znal a mohl jich užiti. Dle Zennera jest 1. ž. s druhým, 3. a 4. sborovou písní: 1 sloka má 9 veršů, 1. odpovídající sloka též 9 veršů, střídavá sloka jest o 10 verších; 2. sloka a odpovídající str. po 6 verších.
Pozn. Ve všeobecném výkladu uvádíme čísla žalmů dle počtu latinské bible, v poznámkách a při výkladu hebrejských slov uvádíme žalmy dle hebrejského počtu.
Z latinské Vulgaty:
L. 1Blahoslavený člověk, který nechodí do rady bezbožných,
A nestává na cestě hříšníků,
A nesedí na stolici morové (zkázy).
Z hebrejského znění:
H. 1Blaze člověku, který do rady bezbožných nechodí,
A na cestě hříšníků nestává,
A v sedění rouhačů nesedá.
1. Blahoslavený člověk (vir — muž, má tento všeobecný význam i na jiných místech); v hebr. jasněji: blaze spravedlivému. Spravedlivého popisuje několika slovy: dí o něm, že se varuje zlého (negativně) a že dbá zákona Božího (kladně). V latinském překladu jest dle hebr. znění sloveso v minulém čase položeno, ale poněvadž značí zde trvalou neb opakovanou činnost, dlužno je překládati přítomným časem: který do rady bezbožných nechodí t. j. do shromáždění bezbožných nechodí, neřídí se na cestě svého života, svého jednání radou, ponoukáním, úsudkem bezbožných lidí, kteří Božích zákonů nedbají. A na cestě hříšníků nestává: který na cestě hříšníků není, po ní vůbec nekráčí; »státi na cestě« znamená zde: pokračovati v započaté cestě, zůstati v ní. Cesta hříšníků jest proto nebezpečnou, poněvadž hříšníci jednají
