H. 17. Vyslyš mne, Jahve, neboť jest dobrotivá tvá milost,
Podle svého velikého slitování skloň se ke mně.
H. 18. A neskrývej své tváře před svým služebníkem,
Neboť jest mi úzko, spěšně mne vyslyš!
H. 19. Přibliž se k mé duši, vysvoboď ji,
Pro mé nepřátely mne vyprosti.
H. 20. Ty znáš mou potupu a mou hanu a hanbu,
Před tebou jsou všichni moji utiskovatelé.
H. 21. Potupa zlomila mé srdce a jsem chorobný,
Doufal jsem ve slitování a nebylo tu,
A v potěšitele, ale nenalezl jsem jich.
H. 22. A za pokrm dávali mně žluč,
A v mé žízni napájeli mne octem.
8. Nový důvod, proč může žalmista očekávati Boží pomoc. Důvod velmi závažný. Neboť pro tebe, pro Boha, že jest Bohu věren, snáším potupu... hanbu. Na Bohu jest, aby se trpitele zastal.
9. I bratří, tedy ti nejbližší, odvrátili se od něho,
považují ho jako cizince a jako neznámého (30¹² Job 19¹³).
Tím se ovšem bolest a stud trpitele zvýšil.
Podobně bylo zakusiti i našemu Spasiteli; do vlastního přišel a svoji ho nepřijali (Jan 1¹¹ 7⁷); v utrpení ho opustili.
10. Udává toho příčinu. Neboť horlení pro tvůj dům,
horlivá láska k Božímu domu, ke všemu, co k Božímu
domu náleželo, tedy k bohoslužbě, ta mne stravuje, sžírá.
Horlí pro čest Boží, pro slávu Božího domu, proti modloslužbě, proti znesvěcování svatého domu, a ta ohnivá horlivost stravuje takřka jeho život.
Tato slova uvedena u sv. Jana 2¹⁷ o Kristu Pánu,
když vyháněl z posvátného místa u chrámu kupce a chtěl, aby byl dům jeho Otce držán v úctě.
Žalmista miluje Boha, a když jest Bůh tupen, cítí tu
potupu, rouhání na sobě, ona padá na něho. I tato slova
uvádí sv. Pavel k Řím. 15³ o Spasiteli: »Nebo i Kristus
nelíbil se sám sobě (skorem jako: neměl toliko péči o svůj
klid, o sebe, o své pohodlí, pečoval o jiné), ale, jakož
psáno jest: Potupa tupitelů tvých připadla na mne.«
11. 12. Postem, pláčem hleděl si žalmista Boha na-
