Žalm zaklínací. V závěrku vyslovena důvěra v brzké vysvobození, žalmista přislibuje, že bude Boha chváliti ; celý svět bude Bohu děkovati za vysvobození Sionu a Judy (30-37). Obsahem podobá se tento žalm nejvíce ž. 21. Nadpis jmenuje Davida původcem tohoto žalmu. Dle většiny starších vykladatelů popisuje žalmista utrpení Messiáše. Žalm jest buď přímo messianským aneb ukazuje v obraze utrpení žalmisty (Davida) na Messiáše. Bez příčiny nenávidí nepřátelé pronásledovaného trpitele: v. u sv. Jan. 15²⁵; trpitel horlí pro Boží dům: v. ¹⁰ u sv. Jan 2¹⁷; dobrovolně béře na sebe utrpení a hanu: V. ¹⁰ v Řím. 15³; dali jemu ocet: v.²² u sv. Jana 19²⁹ a sv. Mat. 27⁴⁸, o Jidášovi, Kristově zrádci uvedena slova v. ²⁶ ve Sk. ap. 1²⁰; zavržen jest Israel dle v. ²³-²⁴ u sv. Pavla k Řím. 11⁹. Vysvobození Messiášem zjednané dostalo se nikoli pouze jednotlivci, nýbrž všem; ku konci žalmu jsou uvedeni tito pod jménem Sionu a Judy.
Davidovu dobu nelze z obsahu žalmu rozpoznati. Píseň líčí, že jsou někteří spoutáni (v. 4) trpitel jest pronásledován pro Boží věc (v. ⁸ ¹⁰) snad pro zbožnost, i bratří ho opustili (v. ⁹). Na začátku žalmu užívá skladatel obrazu a líčí, jakoby byl do cisterny vhozen a jakoby byl vodou zatopen. Pro tato slova chtěli jmenovati Jeremiáše skladatelem tohoto žalmu; Jeremiáš byl dán do prázdné cisterny (Jer. 38⁶), ale tam nebylo vody, jako ve v. ³ líčeno. Kladli původ žalmu po mínění Theodora z Mopsvestie též na počátek Makkabejských dob. Zenner vkládá za 14a verš tohoto žalmu žalm 70. (69. 1.) jako druhou sloku sborové písně a shledává tak píseň o 9, 9—12—4, 4 veršových slokách. Verše 9—14, 23—29 přikládá střídavému zpěvu sborů.
L. 1. Ku konci. Pro ty, kteří se promění. (Od) Davida.
H. 1. Řiditeli hudby. Al-šōšannîm. (Dle lilií). Od Davida.
1. Ku konci, viz úvod XXVI a 4¹. Pro ty, kteří se promění; v. úvod: al-šōšannîm XXV a 44¹.
