Kdo vykládají tento žalm o Davidovi, těm jest zlomyslným a lstivým mužem 1. verše Achitofel.
L. 5Proč jsi smutná, má duše?
A proč mne znepokojuješ?
Doufej v Boha, neboť ještě jej budu chváliti:
Spása mého obličeje (jest)
A můj Bůh.
H. 5Co jsi sklíčená, má duše,
A proč se ve mně bouříš?
Doufej v Boha, neboť ještě jej budu chváliti,
Spasení své tváře
A svého Boha.
5. Malomyslnost ustoupila úplně a důvěra posilnila jeho mysl. Neztratíme-li důvěry, přemůžeme každé soužení a budeme po něm za ně velebiti Boha: On jest, který působí pomoc a spasení, On jest náš Bůh! Viz 41. 6.
Žalm 42. se modlí kněz u stupňů oltáře, když chce přistoupiti k oltáři a obětovati mši svatou. Již sv. Ambrož (lib. 5. de sacram. cap. 2.) o tom se zmiňuje, že se tento žalm modlili před tím, než slavili posvátná tajemství. Vilém Durand dí: »Sacerdos … ad se ipsum revertens inclinat se ante altare: significans Christi exinanitionem, qui inclinavit coelos et descendit, et considerans, quod justus in principio sermonis accusator sit sui (Prov.18.7). Psalmum praemittit ad hoc convenientem: Judica me, Deus … ut discretus a gente non sancta et ab homine liberatus iniquo, ad altare dignus introeat. Petit enim liberari a tentatione, et illuminari a gratia.« (Ration. divin. offic. lib. 4. cap. 7.)
Prosí kněz slovy tohoto žalmu: aby byl zbaven hříchu, aby dosáhl té Boží milosti, s níž by hodně přistoupil k nesvětější oběti; chce co nejlépe chváliti Boha.
S nevinností (erue me), s důvěrou (spam) a vesele (quare tristis) má přikročiti kněz ku mši svaté. Boží světlo a pravda jsou mu anděly a akolythy.
Modlíme se žalm 42. o památce Modlitby Páně. Slova
