k oltáři Boha, k oltáři zápalných obětí, kde bych obětoval k Bohu, který obveseluje (obveseloval) mou mladost; hebr. slovo gîl znamená životní věk (souvěkost), ale má též význam plesání. Bůh obveselil, učinil šťastnou moji mladost. Origenes vykládá ἡ νεότης o životě vůbec: který obveseluje můj život (sv. Athanasius: mou duši); svatý Augustin dí: Laetificat novitatem meam, qui contristavit vetustatem. Incedo enim modo tristis in vetustate, tunc autem stabo gaudens in novitate — o radosti ve věčném životě.
Výrazně opakuje: Bože, můj Bože!
1. רִיבָה rībâ má za sebou předložku מן, poněvadž dlužno ještě doplniti: veď mou při a vysvoboď mne od…. Judicare, jako 26.1, 35.1 a j. Dle latinského by se zdálo, že chce býti žalmista souzen, aby se ukázala jeho nevinnost; souvislost jest proti tomuto výkladu. לֹא־חָסִיד litotes — kdo nemá lásky.
V mystickém smyslu prosíme Boha, aby se nás zastával proti nepřátelům naší duše: proti zlému duchu, proti pokušením, proti svůdcům. — Tu jest však i nám se brániti dle našich sil.
2. Úplně nás Hospodin nikdy nezavrhuje, dokud dlíme na zemi; hříchem jsme se od něho odtrhli, ale on jest vždy ochoten nás opět na milost přijati. Jaká však bolest, když ten, který chtěl býti věrným služebníkem Boha, a který jím byti má, pozná ve svém svědomí: Bůh mne zavrhl! A zavrhl mne právem, nemohu se jako žalmista v nevinnosti ptáti: Proč jsi mne zapudil?
3. נָחָה hif. vésti. הַמִּשְׁכָּן byl název svatostánku (אֹהֶל מוֹעֵד). Milost Boha, jeho světlo, jeho pravda vedou nás nebezpečími tohoto života až k nebeským příbytkům. Dle hebr. bychom mohli obě jména spojiti: tvé pravdivé světlo, světlo, jež obsahuje pravdu a spravedlnost. Sv. Augustin vykládá je o Kristu: Jest pravé světlo, jež osvěcuje (učením, milostí) každého, jenž přichází na tento svět (Jan 1.9).
Mysticky lze svatou horou, příbytkem Boha jmenovati svatostánek Nejsvětější Svátosti.
4. V řeckém: πρὸς τὸν θεὸν τὸν εὐφραίνοντα τὴν νεότετά μου; גִּיל poeticky: radost, plesání 45.16 Is. 16.10, Jer. 48.33 a j. rod, věk u Dan. 1.10 a v Talmudu. כִּנּוֹר citara, viz ž. 33.2.
Zpěvem a hudbou chce chválu vzdávati Bohu; slovem a skutkem máme tak činiti. Ti, kdož v nebi jsou, mají citary v rukou, jak dí sv. Jan ve Zjev. 5.8 o 24 starcích.
